Druhy činností ve výtvarné výchově

Autorka studijního textu: Mgr. Monika Plíhalová

 

Ve výtvarné výchově se žáci i učitelé zapojují do pestré škály činností. Činnosti ve výuce vedou k naplňování oborových i všeobecně vzdělávacích cílů a k rozvíjení klíčových kompetencí.

H. Hazuková rozlišuje tři typy činností specifických pro výtvarnou výchovu, které jsou navzájem úzce provázané. Všechny jsou ve výuce propojené skrze činnosti komunikační.

Výtvarné vnímání: jedná se o vnitřní činnost, při které nedochází k přetváření objektu. Umožňuje smyslově zkoumat výtvarné kvality objektu.

-        Příklady činností: Zkoumat povrch hmatem, povšimnout si detailu, nalézt výrazné prvky, odhalit kompoziční vztahy, popsat světelné kvality obrazu, poměřit proporce objektu, porovnat materiály, nalézt tvar,…

Výtvarná imaginace: jedná se o činnost vnitřní, při které dochází k přetváření objektů pouze v představách, bez materiálního výsledku.

-        Příklady činností: představit si různá řešení úkolu, propojit nahodile vzniklý tvar s vlastní představou, vymyslet fantazijní postavu, vybavit si figuru, pracovat s asociacemi k různým smyslovým podnětům, vybavit si barvu při poslechu hudby, vymyslet scénář k flmu…

Výtvarná tvorba: je spojena s přetvářením objektu přímým zasahováním.

-        Příklady činností: experimentovat s barvou, vymodelovat tvar, natočit a sestříhat video, navrhnout grafický design, zachytit linií, sestavit kompozici, vytvořit matrici a tisknout grafický list,…

Komunikační činnosti:

-        Příklady činností: objasnit autorský záměr, interpretovat význam uměleckého díla, pojmenovat výrazné prvky obrazu, porovnat dvě umělecká díla a popsat, co mají společného, představit nápady ostatním, domluvit se ve skupině o společné výtvarné práci, klást otázky o umění, vyjádřit se obrazem,…

 

Schéma výtvarných činností dle Hazukové (1995)

 

Z hlediska druhů činností dítě při ukončení docházky do MŠ dle Hazukové dítě zpravidla dokáže:

a) vnímání — imaginace — komunikace

vnímat a pod vedením pozorovat jevy ve svém přírodním i umělém okolí a výtvarné tvorbě (dětské i umělecké);

vytvářet si představy k figurativním zobrazením i nefigurativním formám (nahodilým útvarům, skvrnám);

produkovat nápady (představy) na zadaný podnět;

vyjádřit své nápady, představy a hodnotící postoje verbálně;

doplnit své výtvarné sdělení přiměřeným slovním komentářem.

b) tvorby

explorační figurativní (zobrazující) i nefigurativní: podle instrukce učitelky realizovat explorační činnosti s výtvarnými prostředky (experiment, hru, etudu);

volné figurativní (zobrazující): řešit zadaný výtvarný úkol na daný námět;

užité (nepřesně dekorativní): jako v tvorbě explorační zacházet s různými výtvarnými prostředky, zvl. materiály; vytvářet a dotvářet v rámci zadaného výtvarného úkolu různé předměty, které mají určitou praktickou funkci, účel; postihnout základní vztahy mezí formou, funkcí, materiálem a dekorem (jejich soulad či nesoulad při umožňování funkce). (Hazuková, 2011, s. 25–26)

Jaké činnosti podle Vás dokážou realizovat žáci na základní/střední škole?

 

Existuje jiné členění činností ve výtvarné výchově.

Např. L. Kitzbergerová rozlišuje mezi činnostmi:

a)      Produktivními

b)     Receptivními

c)      Reflektivními

„Tvořivé činnosti, které vedou ke vzniku nového díla, jsou ve výtvarné výchově provázány s činnostmi receptivními, zaměřenými na vnímání podnětů a produktů (především) z oblasti výtvarného umění a vizuální kultury, a činnostmi reflektivními, v nichž si žáci aktivně vytvářejí a současně ve vzájemné komunikaci ověřují a posuzují individuální vazby mezi verbálním a vizuálním vyjadřováním. Kromě běžně předpokládaných aktivit, představovaných jako tvorba a recepce, je tedy podstatnou a zásadní složkou výchovně-vzdělávacího procesu výtvarné výchovy reflexe, která oba tyto procesy podrobuje verbálnímu sdělování, zkoumání, porovnávání a ověřování a tím je zařazuje do uvědomované osobní zkušenosti žáka. Teprve v součinnosti a vzájemném propojení všech tří aktivit je výtvarná výchova účinným, fungujícím celkem.“ (Kitzbergerová, 2014, s. 7)

 

Zdroje:

Hazuková, Helena. 1994. Příprava učitele na rozhodování ve výtvarné výchově. I. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.

Hazuková, Helena. 2011. Výtvarné činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe.

Kitzbergerová, Leonora. 2014. Didaktika výtvarné výchovy. Dostupné z: https://uprps.pedf.cuni.cz/UPRPS-353 version1-didaktika_vytvarne_vychovy.pdf