a) Nácvik pěveckého nádechu

  • Hluboký nádech nosem (představa přivonění k parfému) – jazyk leží v klidu v puse, ramena se nezvedají, hrudní koš se rozšiřuje (představa nafukujícího se balonku v hrudním koši lidské kostry). Pokud jsou problémy s uvědoměním si vlastního těla, je vhodné se předklonit a zhluboka se nadechnout – zcela zřetelně pracují mezižeberní svaly – můžeme si ověřit dotykem v podpaží. Tuto aktivitu zopakovat ve stoji.
  • Preferujeme rychlý nádech pusou, protože během nádechu potřebujeme plnit ještě další úkoly pro přípravu na zpěv.
  • Rychlý nádech (představa leknutí).
  • Nácvik tří fází dechu: rychlý pěvecký nádech – tzv. zastavení dechu (klidový stav, kdy nenadechujeme ani nevydechujeme, připomíná zastavení dechu při škytavce) – výdech – dlouhý rovný, klidný a minimalizovaný (představa výdechu jako lehounkého vánku). Můžeme nacvičovat výdech na „fučení“ nebo „syčení“ (sssss) nebo šumění (ššššš).

b) Nácvik prostoru v dutině ústní

  • Pojmenovat a identifikovat rty-špičku jazyka-kořen jazyka-zuby-měkké patro-tvrdé patro.
  • Vysvětlení práce s prostorem v dutině ústní z akustických důvodů.
  • V rámci rychlého nádechu vykleneme horní tvrdé patro (představa zívání), jazyk leží na dně dutiny ústní (můžeme cítit dotek stran jazyka a zubů), špička jazyka míří k předním dolním zubům.

c) Nácvik rezonance

  • V rámci fáze zastavení nacvičujeme představu umístění tónu do tzv. bodu rezonance – jeden bod v obličeji pod nosem na kořeni nosu, na čele.
  • Nácvik probíhá na nosových konsonantách (souhláskách) – N.
  • Při nácviku je možné využít slovo se zadopatrovým N, např. BANKA.
  • Při vyslovování slova si můžeme pomoct hmatem, palcem a ukazováčkem se lehce chytíme na kořeni nosu a vnímáme lehké brnění, které pak zkusíme identifikovat jako jeden bod, do kterého se budeme „trefovat“ při tvorbě tónu.