K nácviku a opakování stejných jevů, jaké procvičujeme ve cvičení, použijeme jednoduchou ménětónovou lidovou píseň, na které se nám dovednosti z pěvecké techniky budou snadněji upevňovat.

-        V notovém záznamu jsou zakresleny nádechy (červeně), které nám stanovují dechové fráze (dechovou frázi určíme podle probíhající melodie-je uzavřená, a podle textu – obsahuje podmět a přísudek).

-        Každý nádech znamená přípravu na zpěv - rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole - zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů – představa umístění výslovnosti první souhlásky na kořen nosu a pak teprve můžeme zpívat.

-        Zpíváme se stále zastaveným dechem, hlídáme výdech držením nádechového postavení hrudního koše a snažíme se všechny souhlásky vyslovovat na jednom místě, držet klenutí patra v dutině ústní  a vyslovovat samohlásky do volného krku.

-        Pro mírné zjednodušení nácviku je možné zpívat pouze na samohlásky, které „vypreparujeme“ z textu písně: a-i-á-u, u-y-a-u (maličká su, husy pasu) – stále držíme jazyk na dně pusy, podbradek je uvolněný a snažíme se nehýbat kořenem jazyka. Samohlásky vyslovujeme jakoby do hloubky a aktivně. Tím docílíme neustálé volnosti v krku v oblasti hrtanu.

-        Nebo můžeme zpívat pouze na souhlásky, taktéž „vypreparované“ z textu: m-l-ck-s, h-s-p-s (maličká su, husy pasu). Aby ale mohl vzniknout tón, přidáváme neutrální samohlásku (volné otevření krku). Pak všechny souhlásky vyslovujeme na kořeni nosu v bodu rezonance v rámci melodie písně. Upevňujeme si tak držení tónu v rezonanci.

Poznámka: Při zpěvu písně nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i souhlásky z kořene nosu. Výsledný stav musí být bez tlaků a tenzí v oblasti krku a zpěv nám musí být příjemný. Pokud se nějaká tenze objeví, děláme něco špatně – většinou nevyslovujeme souhlásky do uvolněného krku.