-        V notovém záznamu jsou zakresleny nádechy (červeně), které nám určují nádechy (dechovou frázi určíme podle probíhající melodie-je uzavřená, a podle textu – obsahuje podmět a přísudek).

-        Každý nádech je přípravou na zpěv : rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole - zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů – představa umístění výslovnosti první souhlásky na kořen nosu a pak samotný zpěv.

-        Zpíváme se stále zastaveným dechem, hlídáme výdech držením nádechového postavení hrudního koše a snažíme se všechny souhlásky vyslovovat na jednom místě, držet klenutí patra v dutině ústní  a vyslovovat samohlásky do volného krku.

-        V notách jsou zaznamenané ještě fialové obloučky, které znamenají, že  takto označený tón zpíváme s vědomě vyklenutým patrem. Vysoké = vyklenuté patro nám pomůže zpívat „vysoký“ tón a zajistí dobré akustické podmínky pro vznik tónu v dutině ústní. Pokud necháme patro dole, bude tón znít ploše a neponese se do prostoru.  

Poznámka: Při zpěvu písně nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky do krku i trvale vyslovovat souhlásky jakoby z kořene nosu.  Výsledný tón musí být bez tlaků a tenzí, zpěv nám musí být příjemný. Pokud se nějaká tenze objeví, děláme něco špatně – většinou nevyslovujeme souhlásky do uvolněného krku.