·        Rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole (stejné jako u předchozího cvičení).

·        Zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů (fyzická aktivita) a představa bodu rezonance.

·        Umístíme výslovnost souhlásky N do bodu rezonance a zazpíváme požadovanou melodii a posouváme směrem dolu (viz nahrávka a komentář cvičení).

·        Výslovnost samohlásky je velmi důležitá, protože její důkladné vyslovení uvolní krk a může vzniknout bezproblémově tón (můžeme zkontrolovat rukou – jako když si nahmatáváme uzliny, tak toto místo musí být před začátkem zpívání a během zpívání uvolněné).

·        Kořen jazyka by se při změně samohlásky neměl pohnout, přesto by měla být výslovnost samohlásky hluboká.

·        Zpíváme se stále zastaveným dechem, hlídáme výdech držením nádechového postavení hrudního koše a snažíme se všechny souhlásky vyslovovat na jednom místě a držet klenutí patra v dutině ústní. 

Poznámka: Při zpěvu cvičení nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky i souhlásky.  Je třeba si zvykat na kombinaci nečinnosti a aktivity. Nečinnost je v oblasti hrtanu a aktivita je v napětí na horním tvrdém patře, artikulaci a vytváření rezonance.