·        Rychlý nádech pusou s vyklenutým patrem a jazykem dole (stejné jako u předchozího cvičení).

·        Zastavení dechu pomocí mezižeberních svalů (fyzická aktivita) a představa bodu rezonance.

·        Umístíme výslovnost souhlásky N do bodu rezonance a zazpíváme požadovanou melodii a posouváme směrem nahoru (viz nahrávka a komentář cvičení).

·        Cvičení má vzestupnou melodii, proto musíme reagovat na výšku tónu zvětšováním prostoru v puse. Na 1. tónu nemáme otevřenou pusu, ale lehce vyklenuté patro v puse a se stoupajícími tóny zvedáme patro (jako při procesu zívání) a zároveň povolujeme bradu. Současně s tím necháváme kořen jazyka v klidu a vyslovujeme samohlásku do hloubky. 

·        Zpíváme se stále zastaveným dechem, hlídáme výdech držením nádechového postavení hrudního koše a snažíme se všechny souhlásky vyslovovat na jednom místě a držet klenutí patra v dutině ústní.

Poznámka: Při zpěvu cvičení nesmí vzniknout žádný tlak v oblasti krku, což můžeme kontrolovat dotykem prstů v oblasti hrtanu (jemně položit prsty na ohryzek a jeho okolí). Je třeba důsledně a aktivně vyslovovat samohlásky i souhlásky. Je třeba si zvykat na kombinaci nečinnosti a aktivity. Nečinnost je v oblasti hrtanu a aktivita je v napětí na horním tvrdém patře, artikulaci a vytváření rezonance.