Základní pojmy ze syntaxe

Definic věty bylo podáno mnoho, ale žádná není zcela vyhovující.  

To, co se ve větě vypovídá, tvoří její stránku obsahovou, prost­ředky gramatického systému, jež k tomu slouží, tvoří její stránku formálně gramatickou.

Např. ve větě v závorce (Žák píše úkol.)  je obsahem věty, že „někdo, kdo chodí do školy, psaním vypracovává, co mu bylo uloženo“.

Její formálně gramatickou stránku tvoří substantivum v 1. pádě  (S1), sloveso ve tvaru určitém (VF - verbum finitum)  a substantivum ve 4. pádě (S4).

Gramatickou strukturu uvedené věty představuje symbolický zápis

 S1 - VF - S4

Tento symbolický zápis reprezentuje abstraktní podobu uvedené věty a nazývá se větný vzorec.

Tentýž vzorec mají i jiné věty, např.: Myslivec zastřelil zajíce. Tomáš miluje Martinu.  Karkulka potkala vlka.

Jde tu o rozdíl mezi abstraktní a konkrétní podobou věty.

Tam, kde na tomto rozdílu záleží, vystihuje se i terminologicky.

Větou se pak rozumí její abstraktní podoba, větný vzorec, zatímco jeho konkrétní realizace se označuje jako výpověď.

Ve výpovědích jde o rozmanité realizace téže věty, téhož větného vzorce. Při tomto pojetí je věta - jednotkou jazykového systému   (langue)

výpověď - jednotkou jazykového projevu, promluvy (parole). 

Výpověď navíc obsahuje na rozdíl od věty některé specifické rysy:

mimiku, gestikulaci, v psaném projevu pak typ písma, grafické prvky, které dávají výpovědi nějaké významové odstíny (jež nejsou součástí věty).

Výpověď není jednoznačně ohraničena zvukově a graficky.

Pohlédl na hodinky, sklapl zavazadlo a chystal se odejít.      = 3 výpovědi.

Ty s ním chceš mluvit? Sama? Beze svědků? = 1 výpověď.

Názvu výpověď užíváme tam, kde máme na mysli komunikativní stránku projevu, názvu věta tam, kde posuzujeme vnitřní stavbu, strukturu jednotky. Kde není zapotřebí takto rozlišovat, mluví se v obou významech o "větě".

Ve školní praxi se nerozlišují pojmy věta a výpověď, hovoří se pouze o větě a té se přisuzují všechny tři stránky:

Obsahová (věta vypovídá o něčem ze skutečnosti), modální (věta je míněna mluvčím jako oznámení, otázka, rozkaz, přání) i mluvnická (věta je určitým způsobem vnitřně organizována).  Podle těchto tří stránek také větu poznávají žáci na 1. stupni ZŠ.