Základní pojmy ze syntaxe

Předmět český jazyk a literatura na 1. stupni základní školy zahrnuje tři různé složky:  jazykovou výchovu, slohovou a komunikační výchovu a literární výchovu.  

Z následujícího schématu velmi dobře vyplývá, že se někdy tyto tři složky nesprávně označují jako gramatika, sloh a literatura.  Jazyková složka vyučování českému jazyku totiž nezahrnuje jen učivo gramatické, které tvoří hláskosloví, tvarosloví, skladba, učivo o stavbě slova a učivo o tvoření slov, ale i učivo o významu slov. To nelze řadit do mluvnického učiva.  Mluvnice se totiž zabývá stavbou jazyka.  Všimněte si, že do nauky o jazyce nepatří pravopis.  Je to ustálený způsob záznamu zvukové podoby spisovného jazyka systémem grafických znaků.  

Syntax neboli skladba je součástí gramatiky.  

Tradičně se vymezuje jako nauka o větě (souvě­tí) a její struktuře. Zkoumá pravidla spojování slov ve věty a vět v souvětí. Tato definice se uplatňuje v tradiční (klasické) syntaxi.

Současná syntax se nezabývá pouze formálním popisem výrazové stránky izolovaných větných celků, ale studuje i jejich vznik během komunikačních aktů, odhaluje jejich rozdíly a odstíny významové.

Novější syntax tedy označujeme za sémanticky orientovanou (moderní, valenční).

Hypersyntaktické jevy zkoumá tzv. textová syntax. Hypersyntaktickými jevy rozumíme členění textu na odstavce, prostředky, které vytvářejí spojitost textu, soudržnost apod.