2. Kognitivní archeologie

Kognitivní archeologie usiluje o poznání kognitivních schopností našich předků (vědomí, vnímání, myšlení, paměť apod.) na základě archeologických pramenů (Refrew – Zubrow 1994). Zkoumá způsoby, jakými tyto schopnosti ovlivňovaly aktivity lidí v minulosti (včetně tvorby artefaktů).

Kognitivní archeologie staví explicitně na procesuálních základech (tzn. odmítá postmoderní či fenomenologické přístupy), ačkoliv vzniká zčásti jako reakce na postprocesuální kritiku (tzn. kritiku opomíjení studia mysli v minulosti). Své zaměření zdůvodňuje tím, že lidé v minulosti vytvářeli artefakty na základě svých kognitivních schopností. Opomíjením jejich studia se vystavujeme nekontrolova(tel)ným předpokladům (např. z hlediska esencialismu myslí všichni lidé stejně, z hlediska kulturního relativismu je myšlení kulturně specifické).

Hlavní oblasti výzkumu tvoří evoluce kognitivních kapacit (od předchůdců člověka až k člověku moderního typu) a rozvoj kognitivních schopností v souhře s vytvářením lidského světa (artefaktů, institucí atd.; např. Mithen 1996; Mithen 2006). Kognitivní archeologie je skeptická ke zdůrazňování jedince a validitě subjektivních zážitků a její metodologie spočívá v opakovatelném testování teoretických modelů (založených na velkých datech, mezikulturním srovnání apod.).

K významným osobnostem patří:

  • Steve Mithen (soustředí se na počátky kognitivních schopností člověka a jeho předchůdců);

  • Colin Renfrew (stál u počátků kognitivní archeologie jakožto reakce na postprocesuální kritiku, soustředí se na počátky kognitivních schopností předchůdců člověka, materialitu, archeolingvistiku či pravěké náboženství).