1. (Neo)evoluční archeologie

Uvažování o kulturních změnách z pohledu evolučních procesů se v archeologii pohybuje na škále od čistě biologických faktorů (přírodní výběr, dědičnost) až po kulturní adaptace na environmentální či sociální podmínky. Tradičně se na kulturní evoluci nahlíželo jako na pozvolný a postupný vzestup od jednoduchého ke komplexnímu (tzv. vzestup či rozkvět, spojený s efektivnější adaptací a komplexnější specializací), od divokého k civilizovanějšímu a morálnějšímu (např. vývoj společenské organizace v základních čtyřech stupních: band – tribe – chiefdom – state, Elman Service, egalitarian – ranked – stratified – state, Morton Fried). Opačný směr byl považován za pád a kolaps společnosti a civilizace. Ještě v 19. st. byl vývoj považován za něco vnitřního, nevyhnutného a zpravidla podléhající jednotným zákonitostem (tzv. unilineární vývoj).

Dvacáté století přineslo řadu otázek a kritiky (např. Franz Boas), která se soustředila zejm. na přílišné zjednodušení a generalizaci procesů, které brání poznat reálnou rozmanitost historických etap či jednotlivých kultur (např. vývoj nemusí být vždy unilineární, jednosměrný, či postupný a pozvolný; tradiční kultury bychom měli studovat v kontextu jejich vlastní kreativity, a ne považovat je za zastaralé či přežité způsoby života, které by měly rychle dohnat západní civilizaci); opomíjení kulturního kontaktu a difuze kulturních prvků (tedy klasická témata kulturní historie) či opomíjení náhodných procesů (oproti apriori předpokládanému pokroku od primitivního k modernímu státu). Tato kritika vedla k opuštění evolučních přístupů (v rámci počínající postprocesuální archeologie) nebo k multilineárnímu pojetí evoluce (vývojové trajektorie konkrétních kultur a společností nesdílejí jednotné schéma, mohou být konvergentní - tzn. vedou ke shodnému cíli, ale mohou být také divergentní (to je náplní kognitivní archeologie).

K významným osobnostem patří:

  • Stephen Shennan (specializace na statistické metody, teorii a metodologii evolučních procesů).