3. Domorodá archeologie

Pojem domorodá archeologie označuje studium archeologických kontextů mimoevropských kultur prováděné profesionálními badateli pocházejícími z rozmanitých nativních skupin. Tito odborníci jsou seznámeni s prostředím (uspořádáním, tradicemi) své kultury blíže a hlouběji, než se může podařit externím badatelům (archeologům, etnografům). Zároveň často pomáhají při uplatňování nároků rozmanitých skupin (etnických, náboženských) na kulturní dědictví, které v minulosti vytvořily (např. navrácení nálezů ze světových sbírek, důstojné zacházení s pozůstatky předků až jejich repatriace – NAGPRA 1990; Šmejda 2014) či na území, které obývaly. Výzkum se soustředí zejm. na posvátná místa (včetně pohřebišť), ale také důsledky kolonialismu (např. Carmichael – Hubert – Reeves – Schanche 1998; Atalay 2006). Slyšitelný hlas domorodé archeologii poskytuje také mezinárodní organizace World Archaeological Congress.