c) Minimální preventivní program

V posledních letech se značně rozšířila realizace tzv. adaptačních programů pro nově vzniklé kolektivy. Programy jsou aplikovány zejména v šestých třídách základních škol a prvních ročnících středních škol. Lze je však zařazovat v podstatě do všech nově vzniklých kolektivů. Organizace programů je v dikci škol. Náplň programů bývá různá, nicméně z našeho pohledu je užitečné dodržovat několik zásad pro to, aby byl program co nejvíce efektivní.

1. Časová dotace – pro akce konané mimo školu doporučujeme maximální délku tří dnů. U programů realizovaných přímo ve školách doporučujeme minimálně tři vyučovací hodiny.
2. Cíl adaptačního programu – obecné cíle je nutné si vždy stanovit před tím, než začneme vytvářet obsah programu. K základním cílům patří na prvním místě vzájemné poznání se žáků mezi sebou, ale také poznání se mezi žáky a pedagogy. Dále bychom měli pracovat na nastavení základních pravidel v chování, respektive pravidel, která povedou ke vzniku zdravého třídního klimatu, a v neposlední řadě na zahájení procesu vzniku vzájemné kooperace nejen mezi žáky, ale i mezi žáky a pedagogy. Přidanou hodnotou je stmelení kolektivu. U nově vzniklých kolektivů jsou takto stanovené cíle maximum. Při krátkodobém programu ve škole je třeba ujasnit si, který z těchto cílů bude prioritou.
3.  Formy a metody – v dřívější době byly velmi populární a časté zejména při adaptačních programech mimo školu tzv. outdoorové aktivity. Tento typ aktivit je pro žáky obvykle velmi atraktivní, může jim přinést určité poznatky z oblasti sebepoznání, ale k našim výše uvedeným cílům se obvykle příliš nevztahuje. Vztahoval by se pouze tehdy, pokud by byl koncipován jako prožitek pro celou třídu najednou. Z našeho pohledu lze tyto aktivity využít jako doplňkové. Základními aktivitami by měly být takové činnosti, kdy bude pracovat celá třída společně, a to interaktivní formou. Začínat bychom měli poznávacími a seznamovacími aktivitami. Následně je vhodné navázat aktivitami zaměřenými na schopnost spolupráce a kooperace, které prolínáme aktivitami upevňující správné vzorce chování, které směřují k minimalizaci vzniku nežádoucích jevů v třídním klimatu.
4. Kdo by měl adaptační program zajišťovat? Je zcela v pořádku, že si školy adaptační programy organizují samy se svými pedagogickými pracovníky. Vhodné je, aby tito pracovníci měli alespoň základní zkušenosti se zážitkovou pedagogikou a byli obeznámeni se základními principy skupinové dynamiky a také s principy adaptačního procesu. Není na škodu, jsou-li na část programu přizváni externí lektoři.

POZOR na nečastější chyby:

• zařazování soutěžních aktivit v rámci jednoho kolektivu,
• nepřítomnost třídních učitelů na programu,
• nedostatečné a nečitelné vyjasnění základních pravidel programu hned na počátku,
• příliš mnoho předpokladů a očekávání ze strany pedagogů (očekáváme, že děti samy od sebe budou...),
• velký tlak na stmelení kolektivu u více početných tříd,
• snaha o to, aby se všichni stali dobrými kamarády,
• nedostatečná důslednost a také respekt vůči žákům,
• malý důraz na proces a užití si aktivity versus velký tlak na podání dobrého výkonu,
• podceňování dopadu nepřítomnosti některého žáka na adaptačním programu a nedostatečná snaha zajistit přítomnost všech žáků na tomto programu.