3. Národní strategie prevence

3.1. Školní preventivní strategie

  • školní preventivní strategie je dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská zařízení,
  • je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů,
  • vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle, je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována,
  • přizpůsobuje se kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí,
  • oddaluje, brání nebo snižuje výskyt rizikových forem chování, zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí,
  • má dlouhotrvající výsledky, pojmenovává problémy z oblasti rizikových forem chování,
  • pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při zajištění jejich lidských práv a povinností,
  • podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity),
  • poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu (Preventivní strategie [online] 2017),
  • preventivní strategie se dělí do dvou skupin: 
    • snižování nabídky (menší dostupnost návykových látek),
    • snižování poptávky (menší zájem o návykové látky).
Ani dobře míněné akce nemusí mít pozitivní efekt. Dokonce mohou působit škodlivě. Např. přednáška pro dospívající někdy ještě vzbudí větší zájem a chuť experimentovat s drogami. Jakákoliv jednorázová akce nemůže nahradit systematickou a soustavnou preventivní práci (Nešpor, 2011).