2. Veřejná role muzeí

Hlavní funkcí muzea je služba veřejnosti ve zprostředkování informací o kultuře, historii a umění a současně v otevírání diskuzi nad prezentovaným. 

Muzeum je tak místem kulturní komunikace, které rekonstruuje a znovu propojuje kulturní paměť s návštěvníky. Používá k tomu techniky sběru, uchovávání, dokumentace a interpretace (nejen) hmotné kultury. Mnohá ​​historická muzea se například zabývají sdílenou pamětí a z vícehlasé perspektivy prezentují kritické příběhy, vztahující se k současným společenskopolitickým problémům. Jiná historická muzea si však zachovávají národovecké přístupy přetrvávající z 19. století. Některá muzea zprostředkovávají reflexivní a kritická vyprávění a jsou zaměřena na spíše úzkou cílovou skupinu, zatímco jiná hrají roli „masového média“ orientovaného na mezinárodní turismus (nabízený produkt tedy musí být náležitě zjednodušen, uhlazen vzhledem ke své cílové skupině - proto vystavují monumentální výstavy s minimem prostoru pro složité příběhy a kritická sdělení.)

Andreas Huyssen popisuje zásadní posun ve vnímání muzeí. Muzeua bylo dříve koncipována jako „nádoby shromažďující doklady minulosti“ a nyní je koncipováno spíše jako „místo aktivit a zkušeností, které propojují minulost s potřebami současnosti“. Ustupuje se tak od domnělé "neutrality" muzea jako nádoby, kde jsou faktické předměty neutrálně shromážděny a poskytují tak objektivní vědění. Muzeum je naopak místem, kde jsou předměty seskupovány do různých sbírek, kombinací a tento proces sám o sobě je již interpretací - významem, který historik předmětům přisuzuje. 

Př. Franz Boas a muzejní sbírky

Antropolog Franz Boas emigroval do USA, kde byla na přelomu 19. a 20. století v muzejní praxi plně přijímaná teorie kulturního evolucionismu, tedy, že jednotlivé kultury se nerovnoměrně rozvíjejí podle shodného schématu ke stále vyšším a vyšším stupňům  kulturního vývoje. Muzejní sbírky tak byly koncipovány jako přehled jednotlivých vývojových stádií, ale nezávisle na místo původu předmětu či kontextu jeho použití. Boas zdůrazňoval, že naopak je třeba vystavovat předměty organizované do tzv. kulturních okruhů - tedy ukázat arzenál všech předmětů jednotlivých společností, protože velmi zdůrazňoval vliv prostředí, v němž předměty vznikly a byly používány (jen tak je možné pochopit jejich funkci a plný kontext. Artefakty, které si byly podobné, se podle Boase mohly vyvinout v odlišných prostředích a mohly být používány k různým účelům, nemusely tedy být důkazem obecně-lidského evolučního vývoje).

Tento přístup pak v etnografických sbírkách převažuje dodnes.