1. Muzeologie

Muzeologie je vědou o muzejnictví, tedy uchovávání, správě a prezentaci (za účelem vzdělávání) kulturního dědictví.  

Kořeny muzejnictví v Evropě sahají do 16. století k amatérskému sběratelství (často provozované vzdělanými šlechtici) a populárním kabinetům kuriozit. Během osvícenství vědci různých oborů se pokoušeli zřizovat první profesionální muzea a to za účelem prezentace především přírodovědných a etnografických sbírek. Cenné předměty konfiskované během koloniální nadvlády evropských zemí se tak většinou shromažďovaly právě v muzeích. Muzea tak od samého počátku byla součástí koloniálního systému (legitimizující nadvládu tím, že částečně slouží edukačním účelům - poznat ty druhé).

19. století přináší v různých částech Evropy do popředí nacionální agendu, muzea se tak stávají místem formulujícím a prezentujícím "kdo jsme my". Tak vzniklo v r. 1818 např. Národní muzeum (v Praze), které mělo v době svého vzniku přírodovědné a historické oddělení, jejíž hlavní cílovou i zájmovou skupinou byla česká společnost a podílelo se výrazně na její emancipaci. V českých zemích pak silným impulzem pro vznik dalších muzeí byly dvě pražské výstavy - Všeobecná (jubilejní) výstava v roce 1891 a Národopisná výstava českoslovanská v roce 1895. Ze artefaktů sebraných a prezentovaných na těchto výstavách vznikly další muzejní sbírky a zejména na základě sbírky druhé jmenované vzniklo v roce 1911 první muzeum v přírodě (skanzen) v Rožnově pod Radhoštěm.  

Vedle muzeí vždy vznikaly i vědecké společnosti a odborné časopisy, zejména časopisy byly významnou platformou pro rozvoj národního programu prvních muzeí.  

Po 2. světové válce vznikají první mezinárodní profesní asociace - např. ICOM - International Council of Museums. 

v 50. letech - výrazné přehodnocení dosavadní teorie i praxe, je etablován např. koncept "ekomuzeí" (Ekomuzeum je muzeum zaměřené na identitu místa, z velké části založené na  participaci místních obyvatel a jehož cílem je zlepšit život a rozvoj místních komunit.) Koncept ekomuzeí otupuje autoritu muzejních expertů a jsou tak  prostředkem, kterým může komunita převzít kontrolu nad svým dědictvím a jeho významy. Tento koncept se však zabydlel hlavně v západoevropských zemích. 

V roce 1989 vyšla kniha Petera Verga The New Museology, která se stala přelomovou a rozpoutala diskuzi především o roli muzeí ve společnosti. (vlastní kritický diskurz zabývající se tématy jako post-kolonialismus, konstruovanost "národa", "rasy", "genderu", sociální historie, podpora hlasů, které byly dříve umlčeny či ignorovány) Nejnovější hnutí v muzeologii se zaměřují na to, že muzea jsou interdisciplinární, prezentující vícehlasé zkušenosti, přístupná a otevřená kritice.