Prevence sexuálně rizikového chování

Psychosexuální vývoj dítěte probíhá od narození v navazujících etapách a každá s sebou nese svoje specifika.

Od narození do šesti let věku

Pokud dítě není výchovou nebo učením nějak tlumeno či vedeno k potlačování svého chování, tak se v tomto období projevuje zvědavostí a spontánností v genitálním chování, to je hrou s pohlavními orgány (genitáliemi). Nemá smysl snažit se tyto projevy překazit nebo jim zamezovat.

Právě v tomto období se formují základy dítěte pro přijetí vlastního já a pozitivní sebevnímání a vztah k vlastnímu tělu a tělesným funkcím. Je proto důležité dávat si pozor, jak před ním coby rodiče mluvíme o částech těla týkajících se pohlavních orgánů, když reagujeme na dětskou hru nebo v rámci osvojování si hygienických návyků. Když to trochu jde, měli bychom o tom mluvit bez zvláštního emočního náboje (bez zděšení, přílišného nadšení, pohoršení a podobně) a měli bychom se vyhýbat výrokům jako „To je fuj!“, „To se nesmí!”.

Od šesti do dvanácti let věku

V tomto období se objevují u dítěte potřeby soukromí a samostatnosti. Přicházejí první fantazie se sexuálním obsahem a u chlapců se můžou objevit poluce (mimovolný výron ejakulátů ve spánku). Děti v tomto věku mají zájem o vysvětlení různých sexuálních projevů, slov se sexuálním obsahem. A protože se jim toho v dostatečné míře nedostává, používají vulgární výrazy po svém, často však jejich obsah jen tuší nebo vůbec neznají.

Kdy a jak dítě informovat o sexu, je otázka svízelná. Rodič by měl dítě informovat, kdykoli má nějaký dotaz, a formu i jazyk by měl přizpůsobit věku dítěte, aby to bylo schopno pochopit. Pokud je něco, o čem rodič není schopen mluvit, neměl by se zaleknout a dítě odbýt.

Důležité je dát dítěti najevo, že jeho otázku slyšíte, že neubíráte na jejím významu, ale že jenom neumíte odpovědět, a zároveň byste měli mít v záloze někoho, na koho můžete dítě odkázat a o kom víte, že k němu dítě má taky důvěru. U výchovy pomáhá, když děti od dětství mají možnost dívat se v televizi na přírodopisné kanály, spousta věcí z oblasti sexu se dá vysvětlit v rámci zvířecí říše. Na rozlišení mezi říší zvířat a lidí je pak dobré doplnit informace například o důležitosti intimity v životě člověka.

Od třinácti do patnácti let věku

Nastávají velké tělesné změny a tím se prožívání vlastního těla ocitá v centru pozornosti. Sexuální chování je těmito velkými, a hlavně rychlými změnami, ovlivněno. U dospívajícího se to projevuje zejména nekritičností, zbrklostí a špatným odhadem chování vůči společnosti.

Většina dospívajících v tomto období pozná masturbaci a někteří z nich ze začátku možná ani nevědí, o co se jedná. Možná jsou ze začátku vyděšenější než rodiče, když na to přijdou. V počátcích nemusí jít o žádný sofistikovaný způsob, často je to jenom třením o prostěradlo, a až sami zjistí, co to s nimi dělá, tak najdou jiný vyhovující způsob. Je to velice citlivá a intimní věc a rodič by do toho neměl zasahovat až do doby, kdy o to dítě samo požádá.

Existují jenom tři rizikové faktory, kdy může být masturbace škodlivá a kdy by rodič měl zasáhnout:

1. pokud ji dítě neprovádí v soukromí,
2. pokud vznikne podezření, že se u toho nějak zraňuje, používá ostré předměty a podobně,
3. pokud se z masturbace stane nutkavé chování (to znamená, že tomu dítě věnuje tolik prostoru, že zanedbává svoje běžné povinnosti, hygienu, přátele a podobně).

Ideální je, když o takových věcech mluví s dítětem rodič stejného pohlaví.

Od šestnácti let věku

Sexuálně se člověk realizuje v tomto věku masturbací nebo už i partnerským sexem. Dozrává schopnost intimity a mladý člověk pociťuje touhu po důvěrném citovém poutu. Vzhledem k těmto fázím je potřeba k dítěti přistupovat citlivě a respektovat jeho přirozený vývoj. Sexuální zdraví a prožívání v dospělosti významně závisí na věku a na přiměřeném pohlavním chování v dětství.