Prevence sexuálně rizikového chování

Sexuální chování v dospělosti je ovlivněno reakcemi a postoji rodičů, učitelů nebo kamarádů k sexualitě. Značnou roli v tom hrají také kulturní a sociální podmínky dané doby, vývoj informačních technologií (například internetu) přístup k informacím,  (například jakou možnost má dítě se k informacím o sexu dostat, jestli vůbec nějakou má, nebo naopak má neomezenou možnost bez ohledu na to, z jakých zdrojů informace  pochází), postoj k sexualitě (například odtabuizování sexuality, které otevírá možnosti poznání, ale taky může vést ke snížené vnímavost intimity) a podobně.

Sexuální orientace (heterosexuální i homosexuální) je celoživotní, neměnný, nositelem nezapříčiněný a nezvolený stav výlučné nebo převažující erotické a citové preference osob daného pohlaví:

• rozhodující pro rozpoznání sexuální orientace jsou erotické představy, sny, fantazie a kvalita erotické citové náklonnosti – zamilovanosti,
• sexuální orientace není otázkou volby, ale je podmíněná, především biologicky,
• v roce 2000 vydala Americká psychiatrická asociace (APA) dokument, v němž nedoporučuje léčení homosexuality jako vědeckou metodu, protože chybí dostatečně prokazatelné studie o účinnosti léčení. Odmítá považovat homosexualitu za stav vyžadující léčbu,
• za zdravotní poruchu je považována pouze orientace, s níž její nositel není vyrovnán, nebo také nejistota v sexuální orientaci,
• bisexualitu nechápeme jako sexuální orientaci, ale jako schopnost sexuálního chování a atrakce k příslušníkům obou pohlaví, popř. jako formu náhražkového sexuálního chování,
• sexuálně rizikové chování se může pojit s heterosexuálním, homosexuálním i bisexuálním chováním.

Pohlavní identita vyjadřuje subjektivně vnímaný pocit sounáležitosti, či naopak rozpor s vlastním tělem, jeho primárními a sekundárními pohlavními znaky a se sociální rolí přisuzovanou danému pohlaví.

Odchylky ve vývoji – sexuální odchylka se může projevit:

• v sexuální identifikaci (například transsexualita), tedy v pocitu příslušnosti k určitému pohlaví (jestli se člověk cítí být mužem nebo ženou, bez ohledu na svoje fyziologické uzpůsobení),
• v pohlavní roli (vnější projev pohlavní identity),
• v sexuální preferenci (například homosexualita), tedy ve způsobu, kterým jedinec dosahuje sexuálního uspokojení, a v tom, jakým objektem je eroticky přitahován,
• v sexuální reaktivitě (tj. schopnosti sexuálního vzrušení, dosažení orgasmu, satisfakce a rozvoji citu zamilovanosti). 

Poruchy v sexuálním chování mohou vznikat vlivem rodinného prostředí, výchovy, ale i jako důsledek prožitého traumatu (například sexuální zneužití dítěte).

Transsexualita – je stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. V dětství dítě projevuje zájem o sporty, koníčky a kamarády spíše opačného pohlaví. Někdy dochází i k převlékání do šatů opačného pohlaví. U dívek je toto chování společensky více akceptováno, ale u chlapců je spíš nutno počítat s obtížnějším postavením v kolektivu vrstevníků a s rizikem šikany. Bylo by ale předčasné domnívat se, že výše popsaný vývoj musí vždy ukazovat na budoucí transsexualitu. Doporučuje se nezakazovat ani nepodporovat dané chování, ale ponechat dítěti přirozený vývoj i s respektováním případných atypických projevů:

• FtM – female to male,
• MtF – male to female,
• zevní projevy pohlavní identity nazýváme pohlavní rolí,
• podstatou transsexualismu jako poruchy pohlavní identity nejsou charakteristiky sexuální, ale charakteristiky pohlavní role.

Homosexualita – je variací sexuálního chování nebo menšinového chování, nikoliv poruchou. Její uvědomění si u dospívajícího člověka a následné zpracování a vyrovnání se s touto zjištěnou skutečností nepopiratelně hraje velkou roli v následném psychosexuálním vývoji. Nejnáročnější částí je období takzvaného coming-out, kdy se dospívající rozhodne přiznat svojí orientaci i veřejně. Negativní reakce jeho nejbližšího okolí se odrážejí na duševním stavu jedince (například nepřiměřené výčitky svědomí, které mohou následně vést k úzkostem, depresi, užívání drog nebo až k sebevraždě). Nepochopení a odsouzení můžou ztížit nalezení vlastní identity, zrání osobnosti a pozitivní sebehodnocení.

Sexuální deviace (parafilie) – jsou poruchy sexuální preference – charakterizované sexuálními impulzy, fantaziemi nebo praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní nebo bizarní:

• deviace v aktivitě – poruchy ve způsobu dosahování sexuálního vzrušení a uspokojení – voyeurismus, exhibicionismus, frotérismus, tušérství, patologická sexuální agresivita, agresivní sadismus, sadismus a masochismus,
• deviace v objektu – kvalitativní poruchy sexuální motivace charakterizované neadekvátním zaměřením erotické touhy – pedofilie, fetišismus, transvestitismus, nekrofilie, zoofilie.