Paradigma procesuální – rozvoj
1. Behaviorální archeologie a garbologie (USA)
V 70. letech 20. století se v USA objevuje další významný procesuální směr napojený na behaviorální přístupy (studium lidského chování, důraz na interakce). Podobně jako ostatní procesuální směry (např. Nová archeologie) se zaměřuje na porovnání modelu živého lidského světa (zde tzv. systémového kontextu) a struktur v archeologických pramenech (tzv. archeologický kontext; Schiffer 1972). Tematicky se věnuje především studiu procesů v rámci technologie, spotřeby a geneze odpadu, ale také komunikace.
Behaviorální archeologie má ve svém programu 4 základní výzkumné strategie (Schiffer 1976):
- studium minulosti za účelem jejího poznání a pochopení (tradiční doména archeologie);
- studium minulosti za účelem pochopení současnosti (včetně známého "poučení z minulosti");
- studium současnosti za účelem poznávání (obecných struktur) minulosti (tuto doménu rozvíjí především procesualisté, vede ke vzniku etnoarcheologie);
- studium současného světa za účelem poznání současné společnosti (postupně vede ke garbologii, viz níže).
Poslední strategie vedla skrze tzv. Garbage project (Projekt odpad) postupně ke genezi garbologie (interdisciplinární oblast na pomezí archeologie, antropologie a sociologie, která se zaměřuje na studium zacházení s odpadem v souvislosti s různými složkami společnosti; např. Sosna – Brunclíková 2015).
Z metodického pohledu má behaviorální archeologie značný analytický potenciál, neboť umožňuje rozložit systémový kontext na dílčí aktivity, ty na jednotlivé interakce skládající se z akcí (nejmenších analytických jednotek). Zásadním pojmem se zde proto stává tzv. korelát (tj. ověřená teze spojující interakce živého systému s jejich hmotným záznamem. V případě potřeby využívá experiment a etnoarcheologii.
K významným osobnostem patří:
- Michael B. Schiffer (zakladatel behaviorální archeologie či systematického studia odpadu, proponent vícerozměrných statistických metod);
- James M. Skibo (specialista na technologie);
- William L. Rathje (specialista na studium moderní spotřeby a odpadu).