Procesuální přístupy ve střední Evropě
1. Středoevropský procesualismus
Ačkoliv se procesuální paradigma etablovalo a rozvíjelo
především v západní a severní Evropě a ve Spojených státech, neznamená to,
že podobné přístupy se nevyskytovaly také ve střední Evropě. Určitou předzvěst
lze zaznamenat v neobvyklém pojetí pravěku (Neustupný – Neustupný 1960),
či studiu společenské organizace (na tehdy nevyhnutelném podkladě historického
materialismu, viz Neustupný 1967) či paradigmatickém pojetí vědy (Neustupný
1976).
Své místo si procesuální přístupy našly přirozeně ve strategii a systematizaci archeologického průzkumu a výzkumu (Neustupný 1973b), zpracování velkých nálezových souborů pomocí databází a statistických metod (např. databáze neolitických osad v Bylanech u Kutné Hory, Květina – Pavlů 2007; Soudský 1967), aplikaci matematických a (vícerozměrných) statistických metod (Neustupný 1973a), aplikaci přírodovědných metod (např. dočasná radiokarbonová laboratoř v šedesátých letech v Mostě), či studiu vztahy osídlení a přírodního prostředí (Rulf 1983).
K významným osobnostem počátků domácího procesulismu patří:
- Evžen Neustupný (otevřel řadu procesuálních témat – vzorkování, strategie terénního výzkumu, radiokarbonové datování, databáze a statistické zpracování, prostorové analýzy, společenská organizace, paleodemografie, ekofakty atd.);
- Bohumil Soudský (specialista na neolit, strategie velkoplošných výzkumů a jejich formalizovaného a statistického zpracování - Bylany u Kutné Hory).