1. Počátky postprocesuální archeologie

Jak již název napovídá, postprocesuální přístupy představují kritické reakce na (pozitivistické, univerzalistické až scientistické) procesuální paradigma (Hodder 1993). Předpona „post“ též indikuje úzké sepětí s postmoderními přístupy (např. ve filozofii a dalších disciplínách, např. Michel Foucault). Hledání univerzálních zákonitostí a struktur ve vývoji společnosti střídá důraz na individualitu (jednotlivce a jeho roli v dějinách), ale též pluralitu názorů a přístupů (vědeckou explanaci založenou na stanovení přesných parametrů a podmínek střídá proces interpretace, který závisí na mnoha proměnných – konkrétním historickým kontextem počínaje a sociálním kontextem studovaných jedinců nebo samotného badatele konče). Minulost již není rekonstruována jako spíše vědomě konstruována (to jsou východiska kritických teorií upozorňujících na roli ideologie při vytváření poznání). Zásadnější vlivy na formování hnutí měl také feminismus (vede k genderové archeologii, kritice genderových stereotypů) či (neo-)marxismus (vyzdvihující roli ideologie).