1. Genderová archeologie

Gender jakožto sociální konstrukce identity jedinců ve společnosti (tradičně chápáno jako opozice mužských a ženských rolí, která se může lišit od skutečného biologického pohlaví jednice) proniká do archeologie zejména pod vlivem feminismu v sedmdesátých letech (Sørensen 2000). Zpočátku se projevuje jako snaha doplnit a korigovat rekonstrukce minulého světa z převládajícího androcentrického (mužského) pohledu a doplnit je o ženský prvek (ženské aktivity, artefakty, témata; Gilchrist 1999) či se v souladu s feminismem obrací na kritiku organizačních struktur a praxe (např. ženy díky mateřství znevýhodněny v kariérním růstu).

Později se zájem obrací ke kritice genderových stereotypů (např. ženy mohly v pravěku zastávat nejvyšší pozice v rámci sociální hierarchie), které jsou na rozdíl od biologického pohlaví podmíněny kulturně (v některých kulturách je možné gender měnit, v jiných se nachází více než dvě základní kategorie mužů a žen; Sørensen 2000).

Feministická archeologie představuje spíše extrémní formu, neboť tematický zájem archeologie genderu se postupně rozšířil na archeologii dětství (osvojování si genderových rolí), maskulinitu, sexualitu, zájem o tělo, rasovou či etnickou identitu (a související nerovnost) či jedince znevýhodněné fyzickými či psychickými handikepy.