1. Pesimistické vyhlídky

Ačkoliv archeologická teorie čelí kritice empiristických badatelů již od svých počátků (v němčině se pro převahu materialistických přístupů užívá specifický pojem Materialschlacht, znamenající původně opotřebovávací válku), občas se vyskytnou pesimistické hlasy i v okruhu teoreticky zdatných badatelů. Jedním z výrazných impulzů tímto směrem byly postmoderní úvahy o smrti teorie (jakožto analogie smrti autora u Rolanda Barthese). Tato smrt má být způsobena rozdílem mezi záměrem badatelů (rozvíjejících teorii) a přijetím publika (zda ostatní archeologové teoriím rozumí v původním smyslu, či zda je stále ještě vůbec čtou a uvažují nad nimi; blíže např. Bintliff – Pearce 2011, stručně Chroustovský 2013). Nicméně, teoretičtí archeologové se zatím nevzdávají.

Další pesimismus lze spojit s prohlubováním mezinárodní spolupráce, neboť v posledních dekádách lze spatřovat nárůst nacionalistických (až separatistických) tendencí v Evropě (v protikladu k probíhající ekonomické a politické integraci v rámci EU). Tyto obtíže (působené i financováním zaměřeným na lokální či regionální projekty, na rozdíl od mezinárodních) lze překonat organizovanou mezinárodní spoluprací (např. Kristiansen 2008; viz také následující přednáška Mezinárodní organizace).