Co je projevem šikany a agrese

Cíl kapitoly:	Rozpoznání šikany, eliminace agrese a jejich řešení a prevence.
Obsah kapitoly:	Popis příznaků projevů šikany a agrese, spouštěče a možné postupy nápravy.
Klíčové pojmy:	Šikana, agrese, škola.
Otázky na úvod:	Jakými projevy rozpoznáte šikanu?
Otázky na závěr:	V případě osobní zkušenosti, zdařilo se ve vašem případě zcela její potlačení?

Šikana

Šikana (z francouzského chicane) označuje fyzické i psychické omezování či týrání slabšího jedince v kolektivu. Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních. Setkat se s ní můžeme v jakémkoliv typu škol a školských zařízeních, v armádě, ve vězení, ale i v rodině (zaměřena na neoblíbené dítě) či v zaměstnání (podle toho, zda je původcem kolega či nadřízený, mluvíme o mobbingu nebo bossingu). 

Dunovský, Ditrich, Matějíček a kol. (1995) definují šikanu jako: “agresi, které se dopouští jedinec nebo skupina vůči jedinci nebo skupině víceméně bezbranným, ať už pro fyzickou či jinou slabost, nebo nemožnost účinné obrany. Pro šikanu je charakteristické opakování agrese vůči téže oběti.“ Varianty šikany jsou velmi různé, stejně jako metody, kterými je prováděna. Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou či početní převahu. Následky šikany si do dalšího života odnášejí všichni zúčastnění, největší dopad má ale pochopitelně na oběť.

Relativní novinkou je majetková šikana, kdy se dítěti z chudší rodiny ostatní vysmívají, že nemá značkové oblečení, mobilní telefon, kyberšikana atd.

Dle MŠMT (2016) je šikanování mimořádně nebezpečná forma násilí, která ohrožuje naplňování zásad a cílů vzdělávání ve škole a školském zařízení.

Na rozdíl od jiných druhů násilí, se kterými se setkáváme ve školním prostředí, je šikana zvlášť zákeřná, protože často zůstává dlouho skrytá. Tak i při relativně malé intenzitě šikany může u jejích obětí docházet k závažným psychickým traumatům s dlouhodobými následky a k postupné deformaci vztahů v kolektivu.

Agrese

Agrese a její akceptování ve skupině se stupňuje pozvolna. Pro agresi mezi žáky je typické, že má stoupající tendence. Agresivní chování je nutné řešit okamžitě při jeho prvních náznacích. Pokud je učitel svědkem situace, kdy žák někoho ze třídy označí nadávkou, reaguje na to, a dá najevo netolerantnost k tomuto chování.

Například: „Teď jsem tě slyšel říct: Retarde, nech to bejt.“ To mě překvapilo. Mrzí mě, že byl u nás ve třídě někdo takhle oslovený. Budu moc rád, když u nás ve třídě nebudeme žádné takové přezdívky používat a spolužáky budeme oslovovat jmény.

Jaké může být dítě – agresor?

Hrubián – primitivní, impulsivní, hrubý, s kázeňskými problémy, má narušený vztah k autoritě, mnohdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost, 

forma – šikanuje tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, šikanování používá cíleně k zastrašování ostatních, 

rodinné prostředí – častý výskyt agrese a brutality rodičů, agresoři násilí napodobují a vracejí.

Elegán – velmi slušný, kultivovaný, zvýšeně úzkostný, 

forma – násilí a mučení je cílené a rafinované, skryté, bez přítomnosti svědků, 

rodinné prostředí – časté uplatňovaní důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky.

Vtipálek – optimistický, dobrodružný, "srandista", se značnou sebedůvěrou, výmluvný, většinou oblíbený a vlivný, 

forma – šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, má snahu vypíchnout "humorné a zábavné" stránky oběti, 

rodinné prostředí – obecně – citová deprivace, nepřítomnost duchovních a mravních hodnot.

Jaké následky může mít šikanované dítě?

V dlouhodobém horizontu může šikana vést k poškození fyzického a psychického zdraví.

Poškození bývají mnohdy nevratného charakteru, osobnost jedince je narušena dříve, než se stačila plně rozvinout.

Dochází k přetrhání citových vazeb na své nejbližší.

Ponižování lidské důstojnosti vedoucí ke ztrátě důvěry k autoritám, která je doprovázená ztrátou iluzí o celé společnosti, která nedokáže garantovat alespoň minimální ochranu před násilím slabým a bezbranným jedincům společnosti.