Jaká je prevence týrání, zneužívání a zanedbávání dětí

Cíl kapitoly:	Rozpoznání symptomů týraného dítěte.
Obsah kapitoly:	Příčiny, příznaky, projevy a řešení CAN.
Klíčové pojmy:	Týrání, ohrožení, dítě v nouzi.
Otázky na úvod:	Souhlasíte s nepostihováním fyzických trestů na dětech v ČR?
Otázky na závěr:	Jaký je nejefektivnější zásah při zjištění týrání dítěte.

Syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte

Child Abuse and Neglect – syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte.

Jedná se o soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech zdravotního stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti, především v rodině. Je výsledkem zejména úmyslného ubližování dítěti, způsobeného nebo působeného nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči.

Za týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte považujeme jakékoli nenáhodné, preventabilní (tzn., že mu lze předcházet), vědomé jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, případně způsobuje jeho smrt (Matějček, 1995).

Obecně lze říci, že jde o takový projev chování rodičů či jiných osob, které dítě psychicky, emocionálně či tělesně poškozuje.

Syndromem CAN trpí v současné době přibližně 1-2 % dětí, tj. asi 25 000 dětí ve věku do 18 let. Ve skutečnosti bývá odhaleno pouze kolem 5 000 případů. V nadpoloviční většině se jedná o týrání dětí mladších šesti let, postiženi jsou stejnou měrou chlapci i dívky.

Jakákoli forma týrání pro dítě představuje deprivační zkušenost a silný stres.

Formy ohrožení dítěte prostředím:

• špatné zacházení s dětmi – „maltreatment“,
• syndrom deprivovaného dítěte,
• tělesné týrání – aktivní a pasivní povahy,
• psychické týrání, 
• sexuální zneužívání,
• zanedbávání (Matějček, 1995).

Znaky CAN:

1. dítěti je ubližováno – dítě fyzicky, psychicky i emocionálně trpí a je ohrožován jeho další vývoj,
2. osoby, které dítě týrají nebo zneužívají, bývají velice často jeho vlastní rodiče nebo osoby, které by pro dítě naopak měli představovat jistotu a bezpečí (infamiliární/extrafamiliární).

Rizikové faktory syndromu CAN

• ze stran rodičů – samotně žijící a velmi mladé matky (původně nechtěné dítě, rodiče alkoholici nebo drogově závislí, rodiče, kteří byli v dětství deprimováni, týráni či zneužíváni),
• ze strany dítěte – postižení, hyperaktivita, nedonošenost a dlouhá odloučenost po porodu,
• ze strany prostředí – diskriminace např. z důvodu etnické minority, chudoba a sociální izolace, odlučování dětí.