Učebnice
1. Historie a definice učebnice
Učebnice jsou časo spojeny s jejich listinnou podobou. Jako budoucí učitelé informatiky jste pravděpodobně přesvědčeni, že k výuce budete používat většinou jiné materiály. Z historie víme, že nejde o nic nového, protože učebnice vznikaly dávno před vynálezem knihtisku. Skalková v Obecné didaktice uvádí jako typický příklad Základy rétoriky od Quntiliana, ale takto používané materiály bychom nalezli i v dávnější historii.

Obr. 1: Komenský a učebnice.
(Zdroj: Vlastni).
Pokud jde o didaktický pohled, je i pro nás podstatné, že můžeme navazovat na Komenského a jeho důraz, který na tento výukový materiál kladl. Ve Velké didaktice se věnoval i způsobu psaní učebnic. Sám se jím řídil a ukazoval, že příslušné metody jsou přenositelné mezi obory.
Jedním ze základních kamenů tvorby učebnic
byla pro Komenského dialogická metoda. Jakým způsobem by se mohla projevit při psaní učebnice informatiky?
Maňák označuje v souladu s obecným chápáním učebnici jako pomůcku, která obsahuje soustavný výklad učiva. Slavík konstatuje, že jde o tzv. zamýšlené kurikulum, protože je to vzdělávací obsah určený pro výuku, o němž jsou tvůrci učebnice přesvědčeni, že je po ontodidaktické transformaci stále dostatečně navázán na obor (např. výběr vhodného cyklu pro výpočet kvůli vykreslení pěti eliptických okvětních lístků pro jeden květ). Zároveň je ale žákovi přístupný tak, že mu rozumí, což se projevuje vaší didaktickou znalostí obsahu, která vám umožňuje nahlížet vzdělávací obsah žákovýma očima a přistupovat ke němu za použití různých vyučovacích strategií.