Muzeologie je vědní disciplína, která zkoumá specifický vztah člověka k realitě a minulosti skrze hmotné pozůstatky a metodice zpracování a prezentace těchto artefaktů, v muzeologii označovaných jako exponáty. Pro naplňování této disciplíny byly v minulosti i dnes zřizovány instituce označované jako muzea, jejichž definici podávaná zákonem č. 122/2000 Sb. Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy či mezinárodně organizace ICOM (International Council of Museums = Mezinárodní rada muzeí) při UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization = Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu) a v zásadě osvětluje celou šíři oboru.

            Definice muzea dle ICOM zní: „Muzeum je stálá nevýdělečná instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, zprostředkuje a vystavuje hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, zdělání, výchovy a potěšení“.

            Zaměříme se nyní na danou větu podrobněji. Muzeum je instituce, tedy právně zakotvený subjekt vznikající na základě nějakého dokumentu (zřizovací listina), který určuje základní pravidla a zásady činnosti instituce. Je stálá, což znamená, že není nikdy zřizována na dobu určitou, což by dost dobře znemožňovalo naplňování její činnosti. A také je nevýdělečná (lépe řečeno nonprofitní), což znamená, že negeneruje zisk, ale finanční příjmy opět investuje do naplňování svého poslání.

            Ve službách společnosti a jejího rozvoje muzeum pracuje především na vytváření a ochraně věcné paměti lidstva, která je součástí kulturního dědictví. Jejich zpřístupněním a interpretací pak dalším generacím prohlubuje vzdělání, výchovu i potěšení. S ohledem na skutečnost, že muzea jsou obvykle nějakou formou financována i z veřejných prostředků, měla by být i jejich činnost veřejná a podrobena kontrole veřejnosti, k čemuž slouží výroční zprávy, které shrnují činnost i hospodaření instituce za uplynulé období.

            Hlavní náplní muzea je pak získávat hmotné doklady o člověku a jeho prostředí, tedy vytvářet sbírku. Její kvality a význam je pak dán především celkem a souvislostmi mezi jednotlivými exponáty (sbírkovými předměty) a nikoli samotnými jednotlivostmi. Čtyři pilíře, na kterých pak práce se sbírkou stojí, je krom získávání také nutnost sbírky uchovávat (tedy uložit je v prostředí a chovat se k nim, tak aby vydržely „navždy“ resp. co nejdéle), zkoumat (prohlubovat poznání o jednotlivých předmětech i jejich souvislostech na základě nejnovějších vědeckých postupů) a zprostředkovávat veřejnosti (bez prezentace muzejní práce veřejnosti by tyto instituce zcela ztratily smysl).


Naposledy změněno: úterý, 24. srpna 2021, 07.32