Vývoj sbírkotvorné činnosti v českých zemích do jisté míry samozřejmě kopíruje celosvětový vývoj. Jeho počátky pak lze nalézti ve středověkých chrámových sbírkách. Nejvýznamnější pokladová sbírka tohoto typu se nachází v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, ale i u jiných významných církevních institucí jako je Břevnovský či Strahovský klášter. Nejvýznamnějším světským sběratelem relikvií byl císař a král Karel IV. Ten pak pro vystavování své sbírky nechal vystavět dnes již neexistující kapli Božího Těla na Karlově náměstí v Praze. Jeho přínosem bylo také vedení soupisu sbírky.

            Nejvýznamnějším renezančním mecenášem umění v našich zemích byl samozřejmě císař Rudolf II., jeho sbírka dostoupila v našich dějinách v pravdě legendárního významu. Ostatně soustředila skutečně díla nejvýznamnějších malířů a sochařů své doby, stejně tak nejluxusnější předměty či nejmodernější stroje či mechanismy. Zároveň se v ní nacházela řada falz a podvrhů. Dnes tato sbírka již neexistuje, za což je důsledek především Třicetileté války. Její nejvýznamnější části se nachází ve vídeňských a stockholmských muzeích, jednotlivosti lze však dohledat doslova po celém světě.

            Přerod sběratelství v moderní muzejní instituce u nás započal stejně jako jinde ve světě v 18. a 19. století. Na počátku toho procesu stála výstava uspořádaná u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem roku 1791. Samozřejmě zde již předtím (zámek Veltrusy 1754 – Rudolf Chotek) existovala řada především soukromých výstavních počinů i sbírek, ale k této události se pak tradičně české muzejnictví odvolává (tzv. Jubilejní výstavy). Za první moderní instituce jsou pak považována tři zemská muzea: slezské vzniklé roku 1814 transformací tamější gymnaziální sbírky, moravské z roku 1817 a české z roku 1818 (dnes zvané Národní). Po vzniku těchto institucí došlo k dlouhému odmlčení. K novému rozvoji kulturního života dochází až po pádu tzv. Bachovského absolutismu, což vede ke 2. vlně (generaci) zakládaní muzeí. Ta jsou již regionální, nejstarší z nich bylo založeno roku 1864 v Čáslavi (spolek Včela Čáslavská) načež následovala řada dalších (1865 Chrudim, 1871 Vysoké Mýto, 1877 Kutná hora, 1878 Plzeň, 1880 Hradec Králové a další). Obdobný rozkvět nastal samozřejmě i na německy mluvících územích v Čechách (1867 Kraslice, 1870 Karlovy Vary, 1873 Cheb, 1875 České Budějovice).

            Třetí vlna zakládání muzeí je spojena právě s fenoménem Jubilejní (1891) a Národopisné (1895) výstavy. Právě z přebytků i navrátivších se exponátů z těchto výstav byly v regionech zakládána další muzea (1895 Jihlava a Humpolec, 1896 Národopisné muzeum - dnes součástí Národního muzea, 1903 Čelákovice atd.). Ve spojitosti se zakládáním muzeí vznikají i muzejní spolky, hybatelem jejich rozvoje se pak staly jejich sjezdy (1893 v Hlinsku, 1898 v Kutné Hoře a 1908 v Praze).

            První samostatný zákon o muzeích vzniká až roku 1959 (č. 54/1959 Sb. zákon o muzeích a galeriích), který byl nahrazen doposud platnou normou zákona č. 122/2000 Sb.


Naposledy změněno: úterý, 24. srpna 2021, 07.37