Tezaurace (sbírkotvorný záměr, selekce, hledání souvislostí, evidenční záznam, průvodní dokumentace atp.) je vědecky podložená metoda tvorby sbírky, jejího uchování a péče o ní. Tento systém se pak samozřejmě na základě vývoje poznání postupně mění. Sbírka je pak soubor sbírkových předmětů, včetně doprovodné dokumentace k nim, vytvořený na základě tohoto teoretického systému. Dobře tezaurovaná sbírka pak umožňuje kdykoli vytvořit obraz reality, čímž se odlišuje od náhodného shromažďování „starožitností“. Principy tezaurace by se pak daly shrnout do několika bodů.

            Předměty jsou do sbírky včleňovány na základě přísně vědecké klasifikace, stejně tak vyřazovány (selekce). Neboť tvorbou sbírky vzniká zcela nová hodnota přesahující především kontextem a komplexností samotné jednotlivé předměty. Zároveň si je potřeba uvědomit, že tvorbou sbírky vzniká významná majetková hodnota, kterou je potřeba spravovat. K tomu pak slouží principy správy sbírky, které by měly zamezit i finančním ztrátám.

            Samotným cílem správy a ochrany sbírky je udržení její celistvosti, protože v tom je především její přidaná hodnota. Tímto přístupem pak vzniká princip „rovnosti“ jednotlivých předmětů „před zákonem“ a je jim tedy dopřána stejná ochrana, i když lze samozřejmě přiznat, že některé předměty mají větší význam než jiné. Pokud by pak existovaly předměty, kterým by neměla být dopřána stejná péče či ochrana, neměly být do sbírky vůbec včleněny. Zde se může jednat třeba o předměty ze studijní sbírky. Jejich začleňování do muzejní sbírky zatěžuje, komplikuje a prodražuje její správu a zároveň třeba neumožňuje provádění destrukčních analýz.


Naposledy změněno: úterý, 24. srpna 2021, 07.38