Specifickou formou muzejní komunikace je muzejní výstavnictví. Částečně se této problematice budeme věnovat také v kapitole 11. Prezentace muzejních sbírek. Muzeum jako výzkumné a vědecké pracoviště. Muzeum jako součást systému vzdělávání.

            Tvorbu výstavy lze rozdělit do čtyř fází a to příprava, realizace, provoz, vyhodnocení a likvidace. Z čehož nejnáročnější na odbornou erudici je právě fáze přípravná. Tvůrčí přípravu výstavy dělíme na tři stupně 1) ideový záměr či námět, 2) libreto, eventuálně architektonická studie a 3) scénář.

            V rámci ideového záměru je potřeba již vyřešit základní otázky. Co bude obsahem výstavy a proč budeme dané téma prezentovat. Jak a čím zvolené téma vyjádříme či případně ztvárníme. Komu bude výstavní program určen, zda budeme pořádat doprovodné programy a jakou formou, jaká bude propagace či případně evaluace. Kdo bude výstavu a navazující programy vytvářet. Jaké jsou naše technické možnosti a limity včetně výstavních prostor. A v neposlední řadě pak termín a harmonogram realizace.

            Libreto především podrobně popisuje obsah výstavy. Ten logicky člení na jednotlivé strukturální části (kapitoly, podkapitoly atd.). Dále popisuje výrazové prostředky, kterými jednotlivá témata vyjádříme. Současně také shrnuje rozvržení výstavy v prostoru a tím stanoví předpokládanou návštěvnickou trasu. Pokud se jedná o rozsáhlejší projekt (tvorba stálé expozice), je pak libreto nejvhodnějším podkladem pro vytváření studie architektonického řešení výstavy (obvykle externí dodavatel).

            Postupnou prací na architektonickém řešení a precizací muzejní prezentace vzniká scénář, což je kompletní popis řešení výstavy. Můžeme ho dělit na dvě části, technický, který popisuje velikost vitrín, jejich umístění, nasvícení, vybavení atd. a obsahový, který sděluje, jaké sbírkové předměty budou vystaveny (až do detailu inventárního čísla a rozměru), texty popisků, průvodní texty, fotografie či plánky. Jedná se o kompletní shrnutí, které je možné zadat do výroby. Ne však při tvorbě každé výstavy je potřeba vytvářet všechny tři stupně tvůrčí přípravy, ale praxe ukázala, že tvořit výstavu bez rozmyšlení vede ke značným problémům.

            Zhotovování rozsáhlých výstavních programů je v současnosti předmětem specializovaných firem, které si muzea najímají, v případě menších výstav pak většinou na výstavě pracuje výstavní oddělení instituce. Zde se každopádně ocení podrobnost scénáře, protože čím je jeho popis podrobnější a důkladnější, tím se eliminuje počet chyb a nedorozumění. v realizaci.

            Před zprovozněním výstavy by mělo dojít ke „kolaudaci“ jako takové, která zahrnuje schválení výstavy dalšími orgány státní správy (především hasiči a hygiena), tak případně funkční (u pravidelně se opakujících výstav ve známých výstavních prostorách), kde zkontrolujeme uzavření vitrín, kompletnost textu atp. Provoz výstavy je pak většinou dán návštěvním řádem muzea, který by měl předcházet nestandartním situacím. Před samotnou likvidací výstavy by mělo určitě dojít k její dokumentaci a případně vyhodnocení toho, co bylo povedené a co nikoli.


Naposledy změněno: úterý, 24. srpna 2021, 07.40