Pro dlouhodobé ukládání sbírkových předmětů slouží depozitární prostory. Ty by měly být uzpůsobeny pro dlouhodobé uložení předmětů a to ve všech ohledech.

            Základním opatřením je depozitární řád, který určuje kdo a za jakých podmínek může vstupovat do depozitářů. O tomto je pak vedena návštěvní kniha. Depozitář je předně chráněn proti krádežím a to většinou jak mechanickým zabezpečením (zámky a mříže), tak elektronicky (elektronické zabezpečovací systémy EZS). EZS jsou tvořeny soustavou nejrůznějších čidel, jak zvukových, pohybových, tak i sloužících k uzavření jednotlivých místností. Jejich soustředění do jednoho prostoru především eliminuje možnosti selhání jednoho konkrétního čidla. Tento systém pak lze také vhodně doplnit kamerovým systémem. EZS u sbírek vedených v Centrální evidenci sbírek (CES) jsou zpravidla napojeny přímo na pulty elektronické ochrany Policie ČR a ta v případě vyhlášení poplachu okamžitě vyráží na místo. Obdobně je to řešené i u požárního zabezpečovacího systému (PZS). Pro tyto účely jsou v depozitářích (ostatně i expozicích) umístěny kouřová či plamenná čidla, která automaticky vyhlašují poplach na pultu hasičského sboru.

            Pro usnadnění ochrany artefaktů jsou sbírkové předměty v depozitářích obvykle rozděleny podle materiálů. Ty samozřejmě vyžadují stejnou hodnotu vlhkosti, teploty či světla a v jedné místnosti se pak snadněji udržuje požadované klima. Kovy by měly být především v suchém prostředí (může být i pod 40% relativní vlhkosti), vůči teplotě jsou mnohem snášenlivější (až na cín, který při teplotách pod 13°C může začít práškovatět), naopak organické materiály vyžadují vlhčí prostředí (ideálně někde mezi 50 až 55% relativní vlhkosti). Problémy stávají u kombinací materiálů, třeba skříní, kdy dřevo nesmí přesychat, ale kovová kování by neměla vlhnout. Konečné řešení je pak především věcí kompromisu, ale i využitím různých povrchových úprav. Kupříkladu kovová kování nábytku se dají ochránit voskovou vrstvou a okolní prostředí může být pak relativně vlhčí (určitě nikdy ne přes 60/65% relativní vlhkosti, to pak dochází k všeobecnému poškození předmětů). Tyto formy ochrany jsou pak vhodné právě pro dlouhodobé uskladnění v depozitářích, protože právě rozličné povrchové úpravy jsou nevzhledné a při přesunu předmětu do expozice je je potřeba odstranit.


Naposledy změněno: úterý, 24. srpna 2021, 07.47