Úvod do environmentální archeologie

Environmentální archeologie poznává vztah mezi lidmi (v minulosti) a prostředím (paleoenvironment), ve kterém žili. Snaží se porozumět, zda prostředí bylo hybnou silou kulturní změny nebo pouze jedním z faktorů kulturního vývoje. Je představena historie přírodovědných oborů od jejich počátků na konci 18. století, jejich postupná tvorba včetně důležitosti přijetí evoluční teorie pro jejich další vývoj. Jako samostatná disciplína se environmentální archeologie etablovala ve druhé polovině 20. století. Budou představeny postupné změny pohledu na důležitost přírodních faktorů pro vývoj člověka a pravěkých společností. Následuje přehled jednotlivých přírodovědných oborů, jejichž metody jsou využívány k řešení otázek spojených s vývojem přírodního prostředí a krajiny, člověka, jeho zdravotního stavu, diety, způsobu obživy, technologické dovednosti, obchodu, migrací, řemesel atd. Přednáška obsahuje rovněž krátký přehled nových trendů v oboru včetně izotopových analýz a jejich použití v archeologii.

Dreslerová, D. 2008: Pozdě, ale přece: environmentální archeologie v České republice. In: Beneš, J. - Pokorný, P. (eds): Bioarcheologie v České republice - Bioarchaeology in the Czech Republic. Jihočeská univerzita v Českých budějovicích a Archeologický ústav AVČR Praha, v.v.i., České Budějovice - Praha, 13-38.

Pokorný, P. 2010a: I. Vznik kvartérní vědy. O čtvrtém řádu a o tom, jak se nakonec, neřád, zkomplikoval. Vesmír 89, březen, 164-173.

Pokorný, P. 2010a: II. Exploze věd o kvartéru ve 20. století. O čtvrtém řádu a o tom, jak se nakonec, neřád, zkomplikoval. Vesmír 89, duben, 242-249.