Dálkový archeologický průzkum - Patří k nejdůležitějším způsobům sběru dat ve sféře prostorové (sídelní a krajinné) archeologie a je součástí kategorie nedestruktivní archeologie. Archeologie již dlouho těží z využití leteckých fotografií, které odhalují místa, jež je často obtížné nebo dokonce nemožné spatřit ze země. Interpretace a mapování lokalit viditelných jako stopy po orbě, půdní stopy a zemní práce umožňují lépe porozumět krajině v minulosti, což slouží jako podklad pro výzkum a strategie řízení. Nové technologie, jako je například lidar nebo drony, rozšiřují sadu nástrojů leteckého měřiče.

 Za hlavní cíle dálkového archeologického průzkumu považujeme:

1. Plošný průzkum krajiny z výšky, sledující identifikaci dosud neevidovaných archeologických památek, buď částečně zachovaných, nebo nezachovaných v reliéfní podobě.

2. Dokumentaci kulturní krajiny.

3. Získávání informací z leteckých a družicových snímků.

4. Evidenci, uložení, odbornou analýzu dat, kartografické zpracování dat z leteckých snímků, jejich využití ve vědecké práci a ochraně kulturního dědictví.

V teoretickém výzkumu se se letecká archeologie využívá při řešení otázek typu hustoty osídlení, vazby areálů na faktory přírodního prostředí, způsobů využití krajiny, struktury sídelních areálů apod.

Mezi hlavní způsoby využití leteckých snímků pro studium historického prostředí patří:

·       Objevování

·       Ilustrace architektonických a archeologických památek a krajiny

·       Záznam změn v krajině - ve venkovském i městském kontextu archeologické mapování a analýza krajiny památková péče a správa kulturního dědictví

Činnosti spojené s interpretací obrazových pramenů, s vizuálním průzkumem krajiny a s pořizováním dokumentačních snímků (z výšky stovek metrů - stovek kilometrů) lze označit souhrnným pojmem dálkový archeologický průzkum (DAP). Vedle vlastní prospekce archeologických objektů a komponent nás zajímají i  další kategorie kulturní krajiny: historická jádra měst a  vesnic, jejich plužina, opevněná sídla, rituální a kultovní  areály, komunikace aj. Hlavní složky letecké archeologie a dálkového průzkumu

Vizuální průzkum z nízko letícího letadla je za určitých okolností velmi efektivním (relativně rychlým, kvalitním, komplexním a nedestruktivním) způsobem získávání informací o zcela či částečně pohřbených archeologických nemovitých památkách. Informace o pohřbené krajině získané prospekcí jsou svědectvím o charakteru a rozšíření lidských aktivit od pravěku do současnosti.

5 základních kroků metodiky DAP:

·       Zpracování primárních dat, analýza

·       Evidence - Prostorová  identifikace lokality  v souřad. systému

·       Interpretace - Vertikálních a  šikmých snímků

·       Rektifikace - Tvorba plánů a archeologických map

·       Uložení - Klasické archívy  a digitální archívy

 

Typy leteckých snímků

·       Šikmé fotografie se obvykle pořizují ruční kamerou přes otevřené okno letadla.  Snímky jsou pořizovány pod "šikmým" úhlem k zemi, běžné jsou však i svislé nebo téměř svislé záběry.

·       Vertikální fotografie se pořizují pomocí jedné nebo více pevných kamer namířených přímo dolů na zem, obvykle v upravené rovině. Létá se po předepsaných drahách, aby bylo zajištěno plošné pokrytí velkých oblastí. Tyto snímky byly obvykle pořizovány pro topografické mapování, a proto nemusely být pořízeny za ideálních podmínek pro záznam archeologických prvků.

 

Historie letecké archeologie

·       Počátky letectví a fotografie, první letecké snímky (1858-1896)

Paříž (Gaspard F. Tournachon - Nadar), Boston, americká občanská válka

·       Nejstarší letecké snímky historických  a archeologických památek (1896-1922)

Anglie, Francie: Stonehenge (1906), Itálie: Řím, Ostie, Pompeje (1896-1911), Německo: Vilbel (1912). První světová válka fungovala jako mezník ve vývoji letecké fotografie a letecké archeologie. Dochází k výraznému zlepšení technických parametrů  letadel a fotografických přístrojů. Letecká archeologie se rozvíjí a je na vzestupu.  Hlavní představitel tohoto období je Osbert Guy Stanhope Crawford (28. 10. 1886 - 28. 11.1957). Byl zakladatelem časopisu Antiquity (1927)  a jeho dlouholetý editor (do r. 1957).  Odhalil principy zviditelnění archeologikých objektů (crop-, soil- a shadowmarks)., Pracovní teritorium: jižní Anglie (Wessex): pozemní průzkum a mapování zaniklých polních systémů (tzv. Celtic fields a mezí (lynchets). O.G.S. Crawford je považován za zakladatele letecké archeologie.

Druhá výrazná osoba letecká archeologie pochází z francouzského prostředí - Père Antoine Poidebard (1878 – 1955).  Jezuitský kněz a misionář ve 20.-30. letech podnikl průkopnické lety přes syrskou poušť do Eufratu. 1934 - La Trace de Rome dans le Desert de Syrie (Římská stopa v syrské poušti). Je autorem celé řady dokumentačních fotografií z Blízkého východu. Jeho následovník jeJean Baradez (1895-1969) - vojenský pilot, průzkum v oblasti Sýrie, Mezopotámie, Íránu a v severní Africe (Maroko, Alžírsko, Tunisko). Zabýval se průzkumem podoby pozemkové držby (tzv. centuriace) a hranic (tzv. limes a  fossatum) na území římské říše Chott el-Hodna, El-Kantara, Gemellae, vojenský tábor v Lambaesis 1949 – Vue Aérienne: Fossatum Africae.

Německo - od roku 1928 zaměření na dokumentaci archeologických lokalit. Od roku 1935 Luftwaffe operuje mimo vojenských operací i v rámci detekce a dokumentace archeologických lokalit.  V roce 1937 archeolog J. Werner absolvuje kurs letecké navigace. V roce 1938 O.G.S. Crawford přednáší o principech letecké archeologie na zasedání Lilienthalovy společnost, což vede k nárůstu zájmu o leteckou archeologii i v německy mluvících zemích.

·       Rozsáhlé objevy pohřbených krajin, intenzivní průzkum a budování leteckých fotoarchívů (1945 – 1965)

Velká Británie - 1946-1948: kompletní vertikální snímkování Anglie RAF (celkem 4 miliony fotografií) John Bradford: objevy neolitické krajiny a římské centuriace  (Apulie – Tavoliere) objevy rozsáhlých etruských pohřebišť autor jednoho z nejvýznamnějších děl v historii letecké a krajinné archeologie Ancient Landscapes (1957)

·       Integrace leteckého průzkumu do projektů krajinné  archeologie a zahájení letecké prospekce ve střední Evropě (1965 – současnost)

Hlavní charakteristiky současného stavu letecké archeologie. Je plnohodnotně etablovaná institucionalizace letecké archeologie. Jsou systematicky prováděné transkripce leteckých snímků a mapování v prostředí geografických informačních systémů. Je kladen důraz na tvorbu deskriptivních a klasifikačních systémů. Zakládají se nevládních společností pro leteckou archeologii a jsaou prováděny celoplošné průzkumy nových evropských teritorií.

ČECHY

1967: francouzská výstava o letecké archeologii v Národním muzeu v Praze, 70. – 80. léta: ojedinělé pokusy; 1994: první mezinárodní konference o letecké archeologii na území střední a východní Evropy (Kleinmachnow, Německo); 1996: první mezinárodní výcvikový kurs letecké archeologie (Balatonkiliti, Maďarsko)

Mezinárodní projekt v rámci programu Raphael (EU) (1997-98): 1997: konference a zahájení putovní výstavy (Praha, NM) publikace katalogu/sborníku Ze vzduchu – obrazy našich dějin; 1998: druhý mezinárodní výcvikový kurz letecké archeologie  (Leszno, Polsko); Mezinárodní projekt Péče o památky a letecká archeologie(2000-01, podpora: EU/Culture 2000, NATO, British Academy); Konference, semináře, publikace, třetí výcvik. kurz letecké archeologie (Siena, Itálie, květen 2001). 2004 – 2007: mezinárodní projekt v rámci programu EU CULTURE 2000

MORAVA

1949: nejstarší letecké snímky archeologické památky (archeologicky zkoumané): Žuráň (Podolí). Konec 50. let: dokumentace velkomor. hradišť, poprvé identifikován archeol. objekt (M. Pernička – eneolitický hrob u Prosiměřic) 70. léta: Těšetice – Kyjovice. Od poloviny 80. let: aktivní zahájení programu leteckého průzkumu


Odkazy na literaturu: viz seznam doporučené literatury. 


Naposledy změněno: čtvrtek, 16. června 2022, 10.48