STRATIGRAFIE

Cílem archeologického odkryvu není jen preparace dochovaných situací a stratigrafických jednotek (vrstva, výkop, styková plocha, konstrukce, hrob), ale také interpretace jejich vzájemných vztahů. Interpretace těchto vztahů je pak klíčem k vytvoření chronologie zkoumané situace (superpozice) a pochopení zkoumaného kontextu. 

STRATIGRAFICKÉ JEDNOTKY A STRATIGRAFICKÉ VZTAHY 

Archeologickým odkryvem dochází k rozkladu dochované, a v mnoha případech dlouhým vývojem a širokým spektrem archeologických transformací formované archeologické situace na její základní segmenty v podobě stratigrafických jednotek, mezi které řadíme vrstvu, výkop, stykovou plochu, konstrukci a hrob – byť v případě hrobu se jedná vlastně o kontext složený z dílčích subjednotek v podobě hrobové jámy (výkopu), zásypu (vrstvy), samotného pohřbu a v některých případech také konstrukce. Dokumentované stratigrafické jednotky vytvářejí mezi sebou stratigrafické vztahy, tedy stratigrafii. Z hlediska svého vzniku můžeme rozdělit archeologicky uchopitelné transformované pozůstatky antropogenních aktivit na uloženiny, které vznikly v důsledku akumulace kulturních sedimentů a negativní stopy, např. plochy, které v minulosti vznikly odebíráním uloženin v podobě historického nadloží či geologického podloží. Za uloženiny tak můžeme považovat vrstvy včetně výplní zahloubených objektů a konstrukce. Naopak k plochám řadíme široké spektrum výkopů různého charakteru a účelu a tzv. stykové plochy. Stratigrafické jednotky tak představují nejnižší složku archeologické situace. Mezi stratigrafickými jednotkami mohlo dojít ke vzniku tří možných stratigrafických vztahů: zkoumaná statigrafická jednotka je uložena pod jinou stratigrafickou jednotkou a je tedy stratigraficky starší; zkoumaná statigrafická jednotka je uložena nad jinou stratigrafickou jednotkou a je tedy statigraficky mladší; zkoumaná statigrafická jednotka nemá žádný stratigrafický vztah k jiné jednotce – obě stratigrafické jednotky se nedotýkají. V rámci zkoumané situace či lokality je možné některé stratigrafické jednotky vzájemně ztotožnit a to i za situace, že v rámci zkoumané plochy postrádají přímý fyzický vztah. Příkladem může výt ztotožnění dvou segmentů dlažby přerušené mladším výkopem, nebo liniovým objektem přeťatý straší objekt na dvě části. Vzájemné vztahy mezi stratigrafickými jednotkami se vyjadřují prostřednictvím vývojového diagramu, známého také jako Harrisova matice.

Literatura:

Koštial, J. Ch. 2014: Principy archeologické stratigrafie. Praha. (Český překlad práce A. Harrise Principles of archaeological stratigraphy)

Koštial, J. Ch. 2005: Harris matrix - softvérové riešenia a tvorba diagramu stratigrafických postupností, Archeologie ve středních Čechách 9/1 359-373.