Vymezení didaktiky českého jazyka jako vědní disciplíny

Ve své pedagogické praxi budete určitě ovlivněni tradicí, zkušenostmi, které máte ze své vlastní role žáka. Myslíte si, že budete přejímat vyučovací postupy od svých bývalých učitelů? Bude vás ovlivňovat ve výběru metod a organizačních forem váš uvádějící učitel nebo jiní ze zkušených učitelů na vaší škole? I didaktika je zprostředkovatelem tradice, protože však analyzuje, vyhodnocuje a zpracovává velké množství jednotlivých případů, jde o předání zobecněných zkušeností, nikoli zkušeností pouze individuálních.

Budete ve své vyučovací praxi ovlivněni autoritou, tj. ředitelem, školní inspekcí, školním vzdělávacím programem, metodickými příručkami a učebnicemi? Didaktika je také autoritou, některé metody předepisuje, doporučuje, jiné naopak odmítá. Protože užívá vědeckých metod, je založena na důkladnějším poznání vzdělávacích postupů.

Bude hrát ve vaší pedagogické praxi roli intuice? Někdy je to vhodné, zejména tehdy, když se nemůžete opřít o vyzkoušené postupy. Didaktika však s pojmem intuice nepracuje.

Důležitý vliv na vaše učitelské působení by mělo mít i teoretické poznání procesu jazykového vyučování. Na cestě teoretického poznání hraje didaktika nezastupitelnou roli.

Didaktika českého jazyka je pedagogická disciplína o výchově a vzdělání v českém jazyce. Je to poměrně mladá vědní disciplína, i když už od dob Komenského můžeme sledovat různé názory na vyučování českému jazyku. V 60. letech 20. století se na stránkách časopisu Český jazyk a literatura rozvinula diskuse o obsahu disciplíny i o jejím názvu. V praxi se velice často můžete setkat s názvem metodika. Chápeme-li však metodiku chirurgie jako nauku o metodách používaných v chirurgii, pak by i metodika ČJ musela být chápána jako nauka o metodách užívaných v předmětu český jazyk; to je ale příliš úzké pojetí.

Didaktika českého jazyka se zabývá

• vyučovacími zásadami, postupy a metodami,
• obsahovou náplní jazykového vyučování,
• duševními procesy, na jejichž základě si žáci osvojují jazykové vědomosti, dovednosti, návyky,
• osobností učitele českého jazyka,
• ději, které vznikají mezi žákem, učitelem, učební látkou,
• cíli a úkoly učebního předmětu.

Z uvedené definice vyplývá, že předmět zkoumání je tedy širší, než jak naznačuje název metodika. Slovo metodika má však stoletou tradici, je vžité, kromě toho má tu výhodu, že zakládá slovotvornou řadu - snadno se jím označují osoby (metodik, metodička), značnou přednost má i přídavné jméno metodický.

Dalším názvem, kterým bývá tato disciplína označována, je teorie vyučování českému jazyku. Tomuto názvu bylo vytýkáno, že příliš zdůrazňuje teoretickou stránku disciplíny, ačkoli ve skutečnosti jde o disciplínu, která směřuje k praxi a praxi slouží.

Ve svých indexech máte zapsánu tuto disciplínu pod názvem didaktika českého jazyka, tento název je vyhovující, je však třeba si uvědomit, že se disciplína zabývá nejen otázkami vyučovacího procesu v hodinách českého jazyka, ale také procesem výchovným.

"Při uvažování o předmětu didaktiky jazykového vyučování jako teoretické disciplíny se můžeme opřít o schéma situace jazykového vyučování. Můžeme v ní rozlišit čtyři základní složky: dva dílčí procesy, vyučování, zajišťované učitelem (3), učení žáka (1), dále jejich předmět, tedy jazyk (komunikování) (2), a konečně kontext (4), v němž vyučování a učení probíhá." (Šebesta 1999: 17) Jejich vztah můžete vidět na jednoduchém schématu.

Didaktika českého jazyka užívá metod zkoumání shodných s metodami užívanými v ostatních pedagogických disciplínách:

• výzkum - lze jím zjišťovat např. úroveň dosažení celkových i dílčích vyučovacích cílů, možnosti rozvoje vyjadřování žáků atd.,
• pedagogické pozorování - náslech nebo videozáznam - lze sledovat jazykové jevy, parajazykové jevy (intonace, síla hlasu, členění projevu), projevy mimojazykové,
• experiment - připravený způsob nebo postup, jehož účinnost se prověřuje, experimentální vzorek žáků pracuje podle pokynů výzkumníka a porovnává se se vzorkem kontrolním, který pracuje tradičními metodami,
• anketa - adresáty jsou učitelé nebo žáci.

Didaktika českého jazyka má vztah k jazykovědě. Je důležité, aby obsah vyučování byl v souladu s výsledky lingvistického bádání. Protože poměrně mladou disciplínou je textová syntax a protože je v současné době zdůrazňováno komunikační pojetí vyučování, není v současné době východiskem všestranných jazykových rozborů ve škole izolovaná věta jednoduchá nebo souvětí, jako tomu bylo v 60. letech 20. století, ale souvislý text, a to jak psaný, tak mluvený. Teprve budete-li dobře znát obsah, tj. čemu máte učit, můžete se zaměřit na formu, tj. jak tomu učit.

Didaktika českého jazyka souvisí s obecnou didaktikou. Ta zjišťuje obecné zákonitosti, které se projevují ve všech vyučovaných předmětech. Kromě nich se však ve vyučování českému jazyku projevují zákonitosti jiné, charakteristické pouze pro tento předmět.

Didaktika českého jazyka má úzký vztah k psychologii, zejména k psychologii vývojové a k psychologii učení. Každý učitel by měl být psychologem, protože při výuce musí respektovat psychické zvláštnosti dětí.

Model vztahu teorie jazykového vyučování a základních věd upravil podle Spolského Karel Šebesta 1999: 19.

Důležité však je, aby didaktika nejen využívala ostatních disciplín, ale aby také přispívala k jejich rozvoji.