Mluvnické kategorie jmen

Snažme se o to, aby žáci pochopili, že mluvnické kategorie jsou vlastnosti slov, nikoli toho, co tato slova označují. Velmi důležitým poznávacím procesem, který se tu uplatňuje, je abstrakce. Při tomto procesu musí žáci odhlédnout od nepodstatných   znaků jevu   a   zaměřit se na znaky podstatné.   Žáci by měli „odhlížet“ od stránky významové,   neměli by ji vůbec brát v úvahu,   protože mluvnické kategorie jsou vlastnosti slov, nikoli toho, co tato jména označují. Dobře to naznačuje schéma v ukázce.

I když je rozdíl mezi číslem jednotným a množným založen primárně na protikladu jedinečnosti a mnohosti, u   podstatných jmen pomnožných můžeme tvarem množného čísla označit jednotlivinu (Na stole ležely nůžky.), u podstatných jmen hromadných se tvarem čísla jednotného označuje soubor počitatelných jednotlivin téhož druhu   (Na louce se pásl dobytek.)

Formálním prostředkem vyjádření mluvnické kategorie čísla je shoda. Mluvnickou kategorii čísla lze tedy poznat buď shodou atributivní (to lidstvo), nebo shodou predikativní (lidstvo je). Shoda atributivní je méně vhodná, protože tvarem ukazovacího zájmena ta ukazujeme jak na podstatná jména v jednotném čísle - v rodě ženském, tak na podstatná jména v množném čísle - v rodě středním (ta dívka - ta města). Proto je vhodnější shoda predikativní - s tvary slovesa být v přítomném čase. (dívka je - města jsou, ústa jsou).   

Animace naznačuje postup při zařazování podstatných jmen pomnožných či hromadných k mluvnickému číslu.

Porušením didaktické zásady lingvistického přístupu je formulace, že "kalhoty jsou v čísle pomnožném". Kromě chybného ztotožnění jazykové a mimojazykové skutečnosti je chybné i vyjádření "číslo pomnožné". V současné češtině vyjadřují jména pouze číslo jednotné a množné.

Také pro správné pochopení gramatického rodu je důležité abstrahovat od stránky významové. Kategorie rodu je kategorií klasifikační, jeho hlavní funkcí je zařazovat jméno k určitému typu skloňování. "Kategorie jmenného rodu odráží existenci dvou přirozených rodů a třídy mláďat, tj. substancí rodově nevyhraněných, bez zřetelného vztahu k sexu." (Čechová - Styblík, 1989: 98).

Na střední škole můžeme srovnávat rod jmen v češtině a v cizích jazycích (francouzština má dva rody, němčina a ruština sice také tři, ale není shoda mezi češtinou a cizími jazyky v začlenění jména k rodu (kůň - rod mužský životný, [lóšaď] - rod ženský, das Pferd - rod střední).

Je tedy pro vyvození mluvnické kategorie rodu vhodnější skupina podstatných jmen stůl, židle, křeslo než skupina jmen tatínek, maminka, dítě. Do podstatných jmen stůl, židle a křeslo se totiž nepromítá rod přirozený. Nejjednodušší cestou k určení gramatického rodu je připojení ukazovacích zájmen ten, ta, to.   Budou-li žáci schopni abstrahovat od stránky významové, určí správně jmenný rod střední u podstatného jména děvče.

Podkategorií rodu je životnost. Je důležité, aby žáci pochopili, proč se určuje pouze u podstatných jmen rodu mužského. Jen tam je třeba třídit podstatná jména do skupin s odlišným skloňováním a odlišnou shodou.

Můžeme porovnat

velký vůl - velký kůl       4. pád - velkého vola x velký kůl

Velcí voli se pásli. x Na pozemku stály velké kůly.

ale

dobrá studentka - dobrá čokoláda 4. pád -   dobrou studentku i dobrou čokoládu

Studentky přišly ke zkoušce. i Ty čokolády nám chutnaly.

U některých maskulin, např. hmyz, dobytek, sněhulák, lid, strašák, nebožtík aj., neexistuje korespondence mezi biologickou živostí označované skutečnosti a gramatickou životností slova. Žáci by tedy měli abstrahovat od toho, že dobytek je něco živého, co se pohybuje, co přijímá potravu, čemu tluče srdce, atp. Uvědomělou cestou k rozlišení životnosti je porovnání tvarů 1. a 4. pádu. Protože tvary podstatného jména dobytek jsou shodné v 1. i ve 4. pádu, je toto podstatné jméno v rodu mužském neživotném.

Podívejte se teď na animaci, která naznačuje postup při zařazování maskulin k životným a neživotným.