Zařazování slov ke slovním druhům

Slovní druhy patří mezi mluvnické kategorie vyššího řádu.

Řekneme-li, že slovo kočka   je podstatné jméno, protože to je název zvířete, zdůraznili jsme ve zdůvodnění významovou stránku slova, uplatnili jsme kritérium lexikálně-sémantické.

Ve videoukázce z výukového programu Slovní druhy studia Bakalář můžete vidět, jak jsou žáci na prvním stupni seznamováni s přídavnými jmény právě na základě kritéria lexikálně-sémantického.

Řekneme-li, že slovo zpívat je sloveso, protože je to slovo ohebné, které se časuje, zdůraznili jsme ve zdůvodnění druh flexe, uplatnili jsme tedy kritérium morfologické.

Řekneme-li, že slovo na je předložka, protože se spojuje s následujícím jménem,   není samo o sobě větným členem, ale vstupuje do syntaktických vztahů společně s následujícím jménem, zdůraznili jsme ve zdůvodnění postavení slova ve větě, uplatnili jsme tedy kritérium syntaktické.

Pro zařazení slov k číslovkám je nejdůležitější kritérium lexikálně-sémantické. Číslovky jsou jako slovní druh vymezeny pouze z tohoto kritéria. Kdybychom uplatnili kritérium morfologické, číslovky by se jako slovní druh rozpadly. Některé by se podle jmenného skloňování zařadily k podstatným jménům (pět, sto, tisíc, milion, miliarda), jiné by podle skloňování složeného patřily k přídavným jménům (první, sedmá, několikanásobný, dvojí), číslovka jeden by patřila k zájmenům, protože se skloňuje podle vzoru ten a část číslovek násobných by patřila k příslovcím, protože jsou neohebné (pětkrát, několikrát).

Naopak pro zařazení podstatných jmen slovesných je rozhodující kritérium morfologické. Slova malovat i malování z významového hlediska vyjadřují děj, liší se však tím, že slovo malovat se časuje, kdežto slovo malování se skloňuje.

Při poznávání druhů slov lze uplatnit algoritmus, který je převážně dichotomický.   V prvním kroku by si žák měl uvědomit, zda slovo je 1. ohebné, nebo 2. neohebné. Podívejte se na animaci vhodnou pro žáky od 6. ročníku 2. stupně ZŠ či primy osmiletých gymnázií.

Jinou animaci lze využít při práci se studenty středních škol. Pod číslem 1 je animace, která naznačuje algoritmus poznávání ohebných slovních druhů, pod číslem 2 animace naznačující algoritmus poznávání neohebných slovních druhů.

Nelze předpokládat, že by tento algoritmus žáci uplatňovali u každého slova, které budou určovat. V případě nejistoty však může být nápomocný.

Velmi obtížné je pro žáky poznat, zda neohebná slova mohou vyjadřovat význam sama, nebo jen ve spojení s jiným slovem. Publikace Čeština a její vyučování uvádí několik způsobů, jak se o tom přesvědčit: "Může stát slovo na konci věty? Ptáme se tímto slovem, nebo jím odpovídáme? Lze ho užít ve spojení se záporkou, s důrazem? Odpovíme-li kladně, jde o slovo tzv. plnovýznamové (mezi neohebnými slovy jsou to citoslovce a příslovce), jinak o slovo neplnovýznamové, někdy označované za gramatické, srov. např. i, neboť." (Čechová - Styblík, 1998: 113.)

Měli bychom vést žáky k tomu, aby slovní druh neurčovali mechanicky, ale porovnávat různé slovní druhy, např. jejich spojitelnost s jinými slovními druhy ve větě. Např. přídavná jména se spojují s podstatnými jmény (pěkný svetr), příslovce se spojují se slovesy nebo přídavnými jmény (pěkně zpívá, pěkně barevný).

Předložky vyjadřují stejné okolnosti jako příslovce, ale vždy jen ve spojení se jmény. V ukázce z videoprogramu Vyjmenovaná slova se můžete podívat na cvičení, v němž mají žáci za úkol určit, zda označené (barevně odlišné) slovo ve větě patří mezi příslovce nebo předložky.

Je třeba pracovat s textem, protože mezi obtížnější příklady určování slovních druhů patří příklady slovnědruhové homonymie. Slovní druhy by rozhodně žáci neměli chápat jako strnulou kategorii vyššího řádu, ale měli bychom je vést k pochopení dynamiky, pohybu mezi slovními druhy, ukazovat slovnědruhové přechody. Jen tak dokážou např. správně určit, že ve větě Zařídil to prostřednictvím bratra je slovo prostřednictvím předložkou. Zobecněním zkušeností s předložkami vlastními někdy žáci dojdou k mylné generalizaci, že předložky jsou pouze krátká slova. Je důležité uplatnit komparaci, aby pochopili různou slovnědruhovou platnost slova v různých kontextech, např. Byl chladný večer   x Večer se ochladilo.

Velmi pěknou shrnující tabulku poznávání slovních druhů uvádí učebnice Český jazyk pro 9. ročník a příslušný ročník víceletých gymnázií, III. díl - Přehledy, rozbory, tabulky, cvičení, Hana Hrdličková a kol., ALTER 2001, s. 72. Můžete se teď na ni podívat.