Mluvnické kategorie sloves

Osobu, číslo, způsob a čas poznávají už žáci na 1. stupni ZŠ. Menší děti někdy mívají problémy s pochopením mluvnické kategorie osoby, protože to je abstraktní pojem a někdy tuto mluvnickou kategorii ztotožňují s osobou jakožto lidským jedincem. ("Na stole leží talíř. - Osoba tu není.")

Někdy dochází k interferenci, žáci zaměňují osobu a jmenný rod ("Na stole leží talíř. - Leží je osoba mužská, protože talíř leží. Nebo - leží je osoba 1., protože to je rod mužský, a ten je na prvním místě. ) Cesty poznání mluvnické kategorie osoby: v první fázi připojením osobních zájmen, v druhé fázi podle osobních koncovek.

Chápání kategorie čísla u sloves je u žáků ovlivněno tím, jak chápou jmenné číslo syntaktických substantiv, s nimiž se shodují. Ve větě Na stole leží jedny housle je sloveso leží v čísle množném  (lze to dokázat i substitucí housle jsou).

Slovesný čas vyjadřuje vztah děje k okamžiku promluvy. Zařazení děje na časovou osu lze vyjádřit graficky, jak můžete vidět v ukázce.

Jak žáci mohou z předchozí ukázky poznat, čas budoucí se v češtině vyjadřuje různými tvary: složenými tvary nedokonavých sloves (budu dělat), jednoduchými tvary dokonavých sloves (udělám) a jednoduchými tvary nedokonavých sloves s významem pohybu - tvarotvornou předponou po-/pů-(pojedu, půjdu).

Žáci mívají potíže s určením budoucího času vyjádřeného přítomným tvarem dokonavého slovesa. Příčinou tohoto problému je to, že ostatní kategorie se určují podle tvaru (jak je zdůrazněno i v předchozím studijním článku), zatímco určíme-li, že sloveso napíšu je v čase budoucím, dali jsme při určení přednost významu. Jde o přítomný tvar s významem budoucím.

Slovesný způsob vyjadřuje vztah děje ke skutečnosti. Vzhledem k vzájemnému částečnému překrývání pojmů u slovesných způsobů a druhů vět podle postoje mluvčího ke skutečnosti je častou chybou žáků určení způsobu tázacího. Vysvětlení jevu může přinést motivační četba textu z publikace Jaroslava Jelínka a Vlastimila Styblíka Čtení o českém jazyku.

Podívejte se na ukázku.

Slovesný rod vyjadřuje vztah mezi původcem, nositelem děje a podmětem věty, v níž je sloveso užito. Vycházíme od rodu činného a trpného v základních typech, tj. od činného nezvratného postupujeme k opisnému pasivu. Potíže může činit to, že ne každý zvratný slovesný tvar má platnost pasiva. Můžete se podívat na animaci znázorňující poznávání pasiva zvratného.

I když je slovesný vid v mluvnicích probírán jako kategorie gramatická, z hlediska lexikologického a slovotvorného je to kategorie lexikální, protože slovesa lišící se videm se zpravidla liší z hlediska sémantického. Seznámí-li se žáci s poučkou, že sloveso dokonavého vidu vyjadřuje neukončený nebo ukončený děj, může dojít k mylné generalizaci a pak každé sloveso v minulém čase považují za dokonavé. Spolehlivým kritériem určení vidu je způsob, kterým sloveso vyjadřuje budoucnost.

Podívejte se na ukázku, v níž je graficky naznačena ohraničenost děje na jeho počátku či na jeho konci. (Český jazyk, Učebnice pro 8. ročník, Vladimíra Bičíková, Zdeněk Topil, František Šafránek, Tobiáš 2002, s. 52)

Je tedy vztah mezi videm a časem, mezi časem a způsobem. Čas je podkategorií způsobu, proto je z didaktického hlediska vhodné určovat nejprve způsob a pak čas, nikoli opačně. Zjistí-li žák, že sloveso je v rozkazovacím způsobu, čas neurčuje; u slovesa v podmiňovacím způsobu rozhoduje, zda je to podmiňovací způsob přítomný, či minulý.