Metodický postup při rozboru souvětí

Stačí, když žák pochopí 5 základních souvětných typů, všechna ostatní složitá souvětí jsou pouze kombinacemi těchto pěti typů.

V ukázce si můžete všimnout, že lze buď spojit obě VV svorkou a jedinou spojnici vést k VH, anebo od každé VV vedeme jednu spojnici. Žáci často znázorňují tento typ souvětí tak, že VV3 "visí ve vzduchu"; to však není přesné.

Porovnejte teď předchozí ukázku s následující ukázkou.

Další typ souvětí v ukázce  se od předchozího liší závislostí druhé věty vedlejší na třetí větě hlavní. Žáky vedeme k tomu, aby zjišťovali závislost vět otázkovou metodou (věta, kterou se ptáme, je věta řídící; věta, kterou odpovídáme, je věta závislá).

V další ukázce se můžete podívat na způsob znázornění věty vedlejší vložené.

Následující ukázka naznačuje dvě možnosti grafického znázornění souvětí s různovětnými spojovacími prostředky, které se společně ocitají v jedné větě, i když je zřejmé, že každý připojuje jinou větu. Při přestylizování se ukáže, ke které větě spojky patří.

Řekla, že se bude zlobit, když bratr nepřijde.

Žáci by měli dostat informaci, že z hlediska interpunkce je rozdíl mezi ukázkou č. 4   a   č. 5 - stojí-li vedle sebe dva spojovací prostředky podřadicí, není mezi nimi čárka.

Srovnejte nyní předchozí ukázku s ukázkou následující.

V ukázce č. 6 je dvojice tvořená spojkou souřadicí s podřadicí, každý z těchto spojovacích prostředků funguje jinak. Souřadicí spojka stojí mezi spojovanými větami, nepatří však žádné z nich, kdežto podřadicí spojka je součástí připojované VV. Mění se nám zde číselný index pořadí vět, protože spojka ale nepatří k další větě hlavní, stojí mezi nimi, nelze tu hovořit o větě vložené jako v ukázkách č. 4 a 5.

Metodický postup

1. Žáci musí znát pojem - určitý tvar slovesný (takový, u něhož lze určit osobu). Vlnovkou podtrhnou všechny určité slovesné tvary v souvětí.   (Samozřejmě je třeba upozornit, že určitou eventualitou by mohl být přísudek s několikanásobným přísudkem, eventuálně nevětná výpověď uvnitř souvětí.)

Tím zároveň zjistí jednoduché slovesné přísudky. Je-li v souvětí přísudek složený slovesný, může žák v tomto kroku podtrhnout celý přísudek.

2. V prvním kroku žák zjistí, z kolika vět se souvětí skládá. V druhém kroku od sebe číslicemi oddělí jednotlivé věty.

3. Rozliší věty hlavních a vět vedlejších. Pozor! V některých případech selhává poučka, že věta hlavní je taková, která na žádné jiné větě nezávisí, na kterou se nemůžeme zeptat (případ dvou vět hlavních, mezi nimiž je poměr důvodový - žák se může druhou větou zeptat na větu první - otázkou proč?). Hlavní větu je možné vymezit negativně - je to taková věta, která není vedlejší. Větu vedlejší mohou žáci poznat bezpečně podle spojovacích výrazů. Znamená to ovšem, aby se bezpečně, pamětně naučili hypotaktické spojovací výrazy. Pěkný přehled je v učebnici Hany Hrdličkové ČJ 8.

Podívejte se na ukázku z učebnice Český jazyk pro 8. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií, 1. díl - Učivo o jazyce, Hana Hrdličková a kol., ALTER 2000, s. 72.

Můžeme samozřejmě diskutovat o pořadí, v němž jsou podřadicí spojky uvedeny, zda by nebylo např. výhodnější postavit vedle sebe spojky - ač, ačkoli, třebaže, přestože, i když - které uvozují VV příslovečnou přípustkovou. Jistý dril je ve vyučování českému jazyku nezbytný. Dokud žáci pamětně neovládnou druhy spojovacích prostředků, nemohou umět rozebrat souvětí.

4. Sestavíme plošný graf, v kterém naznačíme závislosti vět. Zde uplatníme otázkovou metodu - větou řídící se ptáme, větou závislou odpovídáme.

5. Do grafu doplníme čárky a zkontrolujeme interpunkci ve výchozím textu (důležité, je-li souvětí diktováno) - graf je zpětnou vazbou interpunkce.

Podívejte se teď na animaci. Můžete v ní dobře sledovat jednotlivé algoritmické kroky při rozboru souvětí.