Obtížné příklady znázorňování větných členů a syntaktických vztahů

Přísudek jmenný se sponou

Asi se shodneme na tom, že obtížné je grafické znázornění přísudku jmenného se sponou. Grafy, které jsou ve školních učebnicích, často nerespektují fakt, že každá část tohoto typu přísudku může být rozvíjena samostatně. V následující ukázce tvoří skladební dvojici výrazy zvědavá na hosty, nikoli byla zvědavá na hosty.  Proto je graf chybný.

Jak tedy znázornit větu jednoduchou tak, aby graf opravdu pomohl žákům pochopit, že každá část přísudku jmenného je rozvíjena samostatně? Podívejte se na ukázku.

Vhodný způsob grafického znázornění je také v učebnici pro střední školy Český jazyk 4, Věra Martinková, TRIZONIA 1994, s. 155.

Přívlastek postupně rozvíjející

Dalším obtížným jevem je grafické znázornění přívlastku postupně rozvíjejícího. Tradici má znázorňování přívlastku postupně rozvíjejícího způsobem, který naznačuje následující ukázka z učebnice Český jazyk, učebnice pro 7. ročník, Vladimíra Bičíková - Zdeněk Topil - František Šafránek, Tobiáš 2001, s. 70. Z grafů je patrný i rozdíl mezi přívlastkem několikanásobným a přívlastkem postupně rozvíjejícím.

Druhý způsob známe ze Šmilauerovy Učebnice větného rozboru, užívá se ho i v učebnici Český jazyk 4, Věra Martinková, TRIZONIA 1994, s. 157. V ukázce můžete vidět i nesprávný způsob zápisu.

V nových učebnicích najdeme jiný přístup ke grafickému znázornění přívlastku postupně rozvíjejícího, který souvisí s novým pohledem na syntaktické vztahy. Při analýze věty se koncentrujeme především na problematiku větných členů a vztahů, které mezi nimi existují. Při popisu skladebních vztahů důsledně rozlišujeme mezi vztahy významovými (predikace, determinace, koordinace, apozice) a způsobem jejich vyjádření pomocí vztahů formálních (souřadnost a podřadnost). Nelze tedy např. klást rovnítko mezi pojmy koordinace a souřadnost. Rozlišení souřadnosti jako vztahu formálního a koordinace (přiřazování) jako vztahu významového nám umožní starším žákům lépe vysvětlit některé případy shody přísudku s podmětem:

Tatínek s maminkou odešel (odešli) na návštěvu.

Maminka s tatínkem odešla (odešli) na návštěvu.

Z hlediska významového jsou oba členy rovnocenné, z hlediska formálního je tam podřadnost . Je to tedy tzv. koordinace hypotaktická neboli podřadnost koordinační, proto můžeme uplatnit shodu buď jenom podle formy a tvar příčestí se shoduje s výrazem v 1. pádě, nebo podle významu a tvar příčestí se řídí podle toho, jaké komponenty podmět obsahuje.

Opačným případem je determinace parataktická - přívlastek postupně rozvíjející    čekali na chudáka maminku

Ve vztahu souřadnosti jsou ty členy, které mají týž formální vztah k jinému členu věty (souřadné mohou být pouze členy téhož druhu). Proto např. nově přívlastek postupně rozvíjející znázorňujeme způsobem, který můžete vidět v následující ukázce z učebnice Český jazyk pro 9. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií, I. díl - Učivo o jazyce, Hana Hrdličková a kol., ALTER 2001, s. 42.

Graficky znázorněn je zde i přívlastek postupně rozvíjející, jehož jeden člen je rozvitý.

Graficky je znázorněn i přívlastek postupně rozvíjející s jedním členem několikanásobným.

Podobné grafické znázornění přívlastku postupně rozvíjejícího je užito i v následující ukázce z další učebnice (Český jazyk pro 9. ročník ZŠ a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií, Vlastimil Styblík a kol., SPN 1996, s. 74.)

Přístavkový vztah

V nových učebnicích se už nerozlišuje přístavek jako specifický druh přívlastku, mluví se tu pouze o vztahu přístavkovém. V tomto vztahu mohou být totiž i výrazy jiné slovnědruhové platnosti nežli pouze substantiva.

Příklady:

Fena v pravidelných intervalech barví, hárá.

Bylo to litomyšlské, Augustovo, vydání Babičky.

Tehdy, 26. srpna 1278, bylo strašné horko.

Tato souřadnost apoziční se graficky vyjadřuje znaménkem totožnosti. Podívejte se na ukázku z učebnice (Český jazyk pro 8. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií, 1. díl - Učivo o jazyce, Hana Hrdličková a kol., ALTER 2000, s. 63.).              

Tentýž jev je ve větě pojmenován dvakrát (vícekrát); pak má druhé (a každé další) pojmenování stejnou větněčlenskou platnost jako pojmenování první a označuje se jako stejný větný člen ve vztahu přístavkovém. V písemném projevu se odděluje čárkami. Podobně jako v předchozí ukázce je přístavkový vztah graficky naznačen i v ukázce z další učebnice ((Český jazyk pro 9. ročník ZŠ a pro odpovídající ročník víceletých gymnázií, Vlastimil Styblík a kol., SPN 1996, s. 82).

Grafické znázorňování je velmi dobrou pomůckou výkladu i kontroly znalostí (i když se jím vždy nedaří znázornit vše potřebné). Grafické zobrazování vyžaduje ovšem čas: když už se mu určitý čas věnuje, je záhodno vytěžit z této metody to, čím může posloužit - a to není právě málo. Analýza syntaktických vztahů by měla předcházet před určováním větných členů, nestačí pouhé zjištění, že něco rozvíjí něco, je třeba určit vztah v rovině významové a výrazové.   Nechceme-li z určování větných členů učinit samoúčelnou a mechanickou činnost („nálepkování“), musíme věnovat vztahové problematice věty náležitou pozornost. Protože však jde o činnost intelektuálně náročnou, lze ji s pochopením a smysluplně dělat až se staršími žáky, na základní škole lze k ní položit jen základy.