1. Učení prostřednictvím řešení problému

Řešení problému je pokládáno za jeden z nejvyšších a nejsložitějších druhů učení. Je spojeno s procesy myšlení, a to konkrétně z indukcí, dedukcí  a analogií. Dále při řešení problémových úloh se požívá strategie odvozené do diverergentního druhu myšlení. 

Úkol pro seminář - cvičení k zamyšlení: Zopakujte se procesy myšlení: indukce, dedukce, analogie. Uveďte příklady z výuky výchovy ke zdraví, ve kterých se uvedené myšlenkové operace využívají. 

Podle P. Dařílka (2001, s. 107) se řešení problému nejčastěji vymezuje jako samostatné objevení vztahu (principu, zákonitostí) mezi předměty, jevy, situacemi nebo pojmy. Výsledkem tohoto druhu učení je přírůstek ve vědomostech nebo osvojení obecného postupu řešení, který může být aplikován na různé kategorie problémů. 

Rozlišuje se mezi problémem a úkolem: 

V problémové úloze učení  je znám cíl (jsou vymezena kritéria výsledku), ale nejsou známy výsledky vedoucí k cíli. 

V úkolové úloze učení je znám cíl i prostředky. Úkol je učební situace, která je žákům známa, tzn. aplikuji postupy, jež jsou ve výuce nabízeny.

Úkol pro seminář - cvičení k zamyšlení: Uveďte příklady z výuky výchovy  ke zdraví, které mají charakter problémové a úkolové učební úlohy. Na konkrétním příkladu objasněte rozdíl. 

Mnoho situací však může mít přechodný charakter, tzn. že mohou mít částečně povahu úkolu a částečně povahu problému. Pro žáka samotného však předkládané úkoly mohou představovat problémy, protože on sám řešení těchto úkolů ještě nezná. 

V rámci tohoto textu je možné uvést příklad řešení problému z oblasti výuky výchovy ke zdraví. 

Zadání: "Pan Novák má BMI  v hodnotě 37. Jaké je příčina a jaké jsou možnosti jeho řešení? " 

Řešení:

1. Hledání příčin (výběr metod: literatura, rozhovor - anamnéza). 

2. Stanovení hypotéz: 

·        Vrozené dispozice 

·        Choroba, která má vliv na zvýšení BMI 

·        Špatný životní styl (nedostatek pohybu, nevhodná strava atd. ) 

3. Srovnání hypotéz, výběr hypotézy na základě logického zdůvodnění (lieratura, rozhovor - anamnéza atd.) Preferující hypotéza: Špatný životní styl (nedostatek pohybu, nevhodná strava atd.).

4. Verifikace hypotézy: implementace zásad zdravého životního stylu do denního režimu pana Nováka.  Měření BMI po dobu změny. 

5. Interpretace výsledků. Hypotéza potvrzena či vyvrácena. V případě nepřijetí hypotézy hledání jiné. Evaluace - vyvození zkušeností z řešení uvedeného problému. 

Úkol pro seminář - cvičení k zamyšlení: Implementujte uvedený příklad řešení na další problémové úlohy ve výchově ke zdraví. 

Fáze učení řešením problému je možné shrnout do následujících bodů: 

1.     Zjištění problému 

2.     Analýza problémové situace 

3.     Vytváření hypotéz řešení 

4.     Ověřování hypotéz 

5.     Návrat do fází předcházejících 

Podle autorů (P. Dařílek, 2001; J. Mareš (2013); A. Szachtová (2000) atd.)     se uvádějí tyto postupy, které zefektivňují řešení problému: 

1.     Problémová situace musí být jasně popsána, učitel musí mít jistotu,   že pojmy, které jsou při vymezení problému použity, žák zná. Vymezení problému by mělo být zakončeno jasnou otázkou, která by měla jednoznačně vymezit, co má být řešeno. Problém by měl navazovat na předcházející učivo.  

2.     Řešení problému závisí na předcházejících zkušenostech                        a vědomostech žáka. Učitel by měl pomoci žákovi, aby si vybavil všechny podstatné pojmy a principy, které jsou pro řešení daného problému důležité. Učitel toho může dosáhnout návodnými otázkami nebo řešením situací, které mají podobný charakter. 

3.     Doporučuje se, aby řešení problému bylo doprovázeno verbální nebo písemným projevem žáků. Jestliže jsou žáci stimulováni k tomu, aby hledali důvody pro svůj postup a tyto důvody popsali, dosahují lepších výsledků     v řešení problému. Při řešení problému musí být žák aktivní. 

4.     Po vyřešení problému mu velký význam motivace žáka, jde zejména    o to, podněcovat žáka k tomu, aby přijal problém vnitřně za svůj. Opakování nemá pro jeho řešení takový význam jako pro jiné druhy učení. Jakmile žák problém sám vyřeší, není nutné většinou další opakování.

Řešení problému nelze odtrhávat od verbálního a pojmového učení. Všechny tři druhy se vzájemně doplňují. Tak jako verbální učení tvoří jakýsi předstupeň pojmového učení, tvoří pojmové učení předstupeň řešení problému. Tím není řečeno, že nejdříve musí být dokonale osvojeno verbální učení, potom pojmové učení a nakonec řešení problému. 

Úkol pro seminář - cvičení k zamyšlení: Uveďte, jaké edukační strategie (vyučovací metody a organizační formy) jsou vhodné pro učení prostřednictvím řešení problému.