Ve školách potkáme osobnostní a sociální výchovu jakožto průřezové téma ukotvené v RVP ZV. Je to tedy něco, co škola musí žákům zprostředkovat, ale má velkou svobodu ve způsobu, jakým to udělá. Tak je možné narazit na školu, která tuto oblast velmi opečovává, i školu, jež ji ke škodě svých žáků opomíjí.


Osobnostní a sociální výchova

Tento systém se zaměřuje na celkový rozvoj osobnosti jedince ve všech jeho oblastech individuálního a společenského života. Valenta přímo uvádí, že „Specifikou osobnostní a sociální výchovy je, že se učivem stává sám žák-student, stává se jím konkrétní žákovská skupina-skupina studentů a stávají se jím více či méně běžné situace každodenního života.“ (2000, s. 91) Valenta v dalších definicích konkretizuje osobnostní a sociální výchovu. Píše, že se jedná „o praktickou disciplínu zabývající se rozvojem klíčových životních dovedností či životních kompetencí… jejím smyslem je pomáhat každému žákovi hledat vlastní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích k sobě samému i k dalším lidem a světu.“ (2006, s. 45) Můžeme říci, že obsahem osobnostní a sociální výchovy jsou témata, která se přímo dotýkají celé osobnosti studenta. Tzn. jeho osobnostního rozvoje (rozvoj schopností poznávání, seberegulace a sebeorganizace, psychohygiena, kreativita), jeho sociálního rozvoje (poznávání lidí, mezilidské vztahy, komunikace, kooperace a kompetice) a jeho rozvoje morálního (řešení problémů a rozhodovací dovednosti, hodnoty, postoje a praktická etika). Svým obsahovým pojetím naplňuje všechna témata pedagogického procesu osobnostního a sociálního rozvoje: k sobě, k druhým, 8 k profesi. Širokému pojetí osobnostní a sociální výchovy v rozvoji osobnosti jedince nasvědčuje i různorodá škála metod, her, cvičení a učebních forem používaných v pedagogické praxi jako jsou např.: aktivizující – zkušeností metody, psací metody, relaxační metody, problémové metody, kooperativní učební situace, modelové situace, rolové a simulační hry.

Naposledy změněno: pondělí, 3. srpna 2020, 22.01