Soubor těchto technik je orientován na rozvoj elementárních sociálních předpokladů osobnosti, které jsou potřebné pro styk s lidmi. Můžeme říci, že tyto předpoklady tvoří osobnostně sociální profil jedince, který se projevuje ve schopnosti taktického jednání s druhými a vycházení s nimi. Znamená to, že níže popisované podskupiny technik podněcují k rozvoji všechny složky osobnosti člověka související s mezilidskou komunikací.


Techniky zaměřené na poznávání druhých

Hlavním záměrem technik zaměřených na poznávání druhých je výcvik v sociální percepci, již můžeme vymezit jako formování soudů o jiných lidech. V pedagogickém procesu osobnostního a sociálního rozvoje se za pomoci těchto technik snažíme proniknout do procesu vytváření dojmů o jiných lidech, zabývat se spolehlivostí jednotlivých informačních zdrojů, validitou percepčních soudů, interindividuálními rozdíly ve schopnosti adekvátně odrážet personální okolí aj. Techniky tedy přispívají k celkovému osvětlení procesu vnímání druhých osob, které je založeno na třech základních složkách:

  • Atributivní složka – základem formování dojmu o druhé osobě je to, že jí přičítáme určité vlastnosti, a to vnější i vnitřní.

  • Očekávací složka – percepce osob není jen přičítáním určitých vlastností, ale zahrnuje i celou řadu očekávání ze strany toho, kdo poznává druhé. Tato očekávání jsou často nevědomá a registrujeme je, pokud se nevyplní. Očekávání ovlivňuje hlavně vstupující informaci, tj. čeho si na druhé straně všímáme. Často se zaměřujeme na to, co od osoby potřebujeme, a ne na to, jaká je.

  • Afektivní složka – emocionální reagování ovlivňuje naše soudy o druhém jedinci jednak tím, že ovlivňuje náš dojem, který si na základě určitých informací vytvoříme, a jednak tím, že je jedním z faktorů, na jejichž základě provádíme selekci informací, kterých si všímáme.


Ukázka některých technik:


→ Intuice

Účastníci se rozdělí do skupin. Důležité je, aby se účastníci ve skupině příliš dobře neznali (neměli o sobě podrobné informace). Účastníci se pokouší odhadnout správné odpovědi na několik otázek (maximálně 10) týkajících se někoho z členů skupiny, konkrétní osoby (např. jejích zájmů, vlastností, přání apod.). V roli odhadované osoby se všichni členové skupiny postupně vystřídají.

Skupině se opakovaně zdůrazňuje, že nejde o body či správné odpovědi, ale o zachycení toho, co našemu odhadu druhého pomáhá, co jej ovlivňuje a spoluvytváří. Není totiž cílem provést správný odhad, ale porozumět tomu, co mě k tomuto odhadu přivedlo, a rovněž tomu, co je pro moje osobní odhady příznačné, čeho si nejčastěji všímám, v čem si jsem jistý, kde mám naopak rezervy a jak celý proces funguje.

Typy otázek

  • Rád poslouchám: a)…b)…c)…

  • Nejraději čtu: a)…b)…c)…

  • Mezi mé zájmy patří: a)…b)…c)…

  • Moje oblíbená barva je: a)…b)…c)…

  • Prázdniny nejraději trávím: a)…b)…c)…

  • Chtěl bych vykonávat povolání: a)…b)…c)…

  • Mezi mé oblíbené předměty patří: a)…b)…c)…

  • Obvykle mám strach, když: a)…b)…c)…

  • U kamaráda si vážím: a)…b)…c)…

  • Kdybych se po druhé narodil, chtěl bych žít: a)…b)…c)…

(Štětovská In Komárková, Slaměník, & Výrost, 2001, s. 37)


Techniky zaměřené na neverbální komunikaci

Tyto techniky umožňují rozvíjet, ale také pochopit význam a důležitost neverbálních signálů v lidské komunikaci. Neverbální signály mají v lidské komunikaci různý smysl a účel. Podle toho je můžeme dělit:

  • Symboly, které mohou být přímo přeloženy do slova či slov v rámci konkrétně užívané významové oblasti (např. zdvižený palec = „jde to skvěle“, ukazováčky kolmé na sebe = „technická chyba“);

  • Ilustrátory, které provázejí mluvené slovo. Používá se jich pro zdůraznění a dosažení významu a smyslu slova.

  • Regulátory, tj. usměrňující a řídící signály, které často slouží k přerušení nebo ukončení komunikace (např. kývání hlavou, podání ruky, významný pohled do očí aj.).

  • Adaptéry, tj. pohyby, gesta používaná pro zvládnutí našich pocitů a k řízení našich reakcí ve stresových situacích (např. kousání nehtů, tahání za ušní lalůčky, hlazení vousů aj.).


V souvislosti s neverbálními projevy se často hovoří o tzv. metakomunikaci, o mimoslovních sděleních, kterými vyjadřujeme, jak je třeba chápat mluvenou řeč (zda vážně či žertem), je to vlastně „sdělení o sdělení“. Významně doplňuje mluvenou řeč, zejména vyjadřuje citový vztah mluvčího.


Ukázka některých technik:


→ Čím jsem

Jeden dobrovolník odejde z místnosti. Ostatní hráči vyberou dobrovolníkovi nějakou profesi (například ošetřovatelka, učitel, klaun, prodavač atd.; měla by to být činorodá profese nebo profese, která prezentuje nějaký typ instituce či úřadu). Následně je zavolán dobrovolník zpět a posadí se doprostřed místnosti. Ostatní se pak jednotlivě nebo v malých skupinách začnou v blízkosti dobrovolníka zabývat odpovídající činností na principu neverbálních výrazů. Hra končí v okamžiku, kdy dobrovolník tím, co říká nebo dělá, prokáže, že poznal, jaká profese mu byla vybrána. (Hickson, 2000, s. 72)


Techniky zaměřené na verbální komunikaci

Skupina technik, která je zaměřena na verbální komunikaci, umožňuje účastníkům rozvinout základní verbální prvky lidské komunikace. Pomocí různorodých aktivit si jedinec osvojí dovednosti, jež se týkají úrovně prezentace jeho myšlenek, názorů, postojů a hodnot.


Ukázka některých technik:


→ Hyde park (rétorické fórum)

Ze skupiny vylosujeme několik řečníků. Jejich úkolem bude na improvizované tribuně (ostatní sedí nebo stojí) přednést tříminutový projev na libovolné téma (může si vybrat sám nebo vylosovat). Posluchači mohou vstupovat svými dotazy a je na mluvčím, jak na ně zareaguje.

Obměna: Řečníci prezentují svůj projev, ve kterém převládá jeden z percepčních stylů (vizuální, auditivní, kinestetický).



Techniky zaměřené na rozvoj komunikace ve skupině

Tyto techniky se zaměřují na nácvik komunikace ve skupině. V každé sociální skupině se uskutečňuje mezi členy dialog či diskuse, jež se vztahují ke způsobu řešení běžných i složitých skupinových úkolů. Přitom je nutné, aby členové skupiny dokázali vznášet a prezentovat své návrhy, vyslechnout ostatní a akceptovat názor druhých. Cílovým stavem každé skupinové diskuse by měl být stav konsensu, kdy všichni členové skupiny mohou akceptovat závěr (výsledek, zvolenou možnost) diskuse. Aby ke konsensuálnímu stavu skupina došla, musí se každý účastník chovat zodpovědně a disciplinovaně ve vztahu k sobě i ve vztahu k druhým. Znamená to umět respektovat názor druhých, ale nebát se prosazovat sám sebe a svá stanoviska. Uvedené osobnostní předpoklady jsou rozvíjeny celou řadou technik, které jsou zaměřeny na nácvik asertivního chování.


Ukázka některých technik:


→ Sponzorský dar

Účastníci jsou rozděleni do skupin. Každá skupina obdrží text s názvem „Sponzorský dar.“ Cílem skupiny je dohodnout se na jednom z možných řešení.


Sponzorský dar – předložený text: Vaše skupina obdržela od anonymního sponzora 300 000 Kč. Vašim úkolem je se domluvit, jak peníze utratíte. Vyberte si jedno z řešení, která jsou uvedena dole. Každé rozhodnutí je v ceně celých 300 000 Kč. Můžete tedy zvolit jen jedno z nich. Pokud se skupina nebude moci rozhodnout, jak peníze utratit, celá částka bude vrácena sponzorovi.

MOŽNOSTI:

- Skupina pojede na zahraniční cestu.

- Věnujete peníze fakultní organizaci, pomáhající studentům, kteří mají sociální problémy.

- Každý student obdrží týdně 1000 Kč až do doby, kdy budou peníze vyčerpány.

- Nakoupí se IT technologie do učeben.

- Zaplatíte vaší nejoblíbenější hudební skupině a uspořádáte na fakultě její koncert.

- Budete sponzorovat nemocnici, která se zabývá léčením rakoviny.



→ Případová studie

Studenti mají ztvárnit řešení konfliktní situace, která může ve skupině nastat nebo se často stává, např. nedodržování stanovených pravidel, zesměšňování druhých, agresivní prosazování individuálních stanovisek apod. Řešení probíhá ve dvojicích či trojicích za podpory pedagoga-lektora. (Vališová, 2002, s. 265)


Naposledy změněno: pondělí, 3. srpna 2020, 23.51