Zásada zřetele k věkovým zvláštnostem žáků

Bere v úvahu oblast řeči a oblast myšlení žáka. V systematickém jazykovém vyučování je vhodné rozlišovat 3 etapy, které odpovídají i 3 stadiím intelektuálního vývoje dětí a mládeže.

1. etapa: 7–10 let

Je to věk s převažujícím konkrétním myšlením. Myšlenkové operace se realizují převážně v činnosti s konkrétním jazykovým materiálem.
Rozvíjí se paměť.

V jazykovém vyučování lze využívat mechanické paměti, protože žáci tohoto věku mají uspokojení i z úspěšného výsledku mechanické činnosti - osvojení si řad souhlásek i vyjmenovaných slov. Zapamatování v tomto věku bývá trvalé. Snadno se motivují, mají zájem o každou činnost.

2. etapa: 11–15 let

11–12 let – musíme počítat s nesamostatností, roztěkaností, menší sebekázní (a kázní), nízkou intenzitou domácí přípravy. Různé pošťuchování, ztrátu soustředěnosti, výkřiky apod. berme jako přirozenou součást hodiny, pokud nepřesáhne únosné meze. Výuka je velmi náročná na motivaci, snadněji se dosahuje motivace krátkodobé. Děti jsou velmi citlivé na pochvalu i pokárání, avšak dobře snášejí autoritativnější přístup. Začíná
se projevovat fyzická (a podle všech zkušeností i psychická akcelerace dívek v souvislosti s nástupem puberty. Dívky bývají ctižádostivější a klasifikaci přijímají jako výsledek učení, nikoli skutečného výkonu.

13–14 let – prohlubují se projevy puberty a rozdílné rychlosti dospívání dívek oproti chlapcům. Začínají a rozvíjejí se projevy upozorňování na vlastní osobu a zkratovité jednání. Je neobyčejně těžké udržet pozornost třídy po celou vyučovací jednotku. Tento věk je ideální pro skupinovou práci, hry, soutěže. Abstraktní myšlení v didaktickém slova smyslu (tj. schopnost hlubšího zobecňování a řešení komplikovanějších problémových úloh) se začíná teprve rozvíjet. Je však možno se opřít o první vážnější a hlubší zájem dospívajících o skutečné koníčky. Mezi dívkami a chlapci začínají první citové vztahy takového druhu, že je musíme brát na vědomí.

Celá druhá etapa je období unáhlených závěrů – žák ještě zpravidla své závěry neověřuje, necítí potřebu je verifikovat skutečností. O pravdivosti svého závěru je předem přesvědčen, dál se rozvíjí mechanická paměť (s oblibou využívají mnemotechnických pomůcek), avšak k mechanickému zapamatování projevují nechuť.

15 let – žáci jsou v plné pubertě se všemi jejími typickými projevy. Do výuky již můžeme zařadit složitější přemýšlivé úkoly, začínáme budovat skutečné vztahové myšlení - schopnost užívat logickomyšlenkových operací i k vyvození závěrů, schopnost chápat kauzální vztahy a uvažovat hypoteticky.

Zejména v tomto věku je třeba ukazovat žákům, že to, čemu se v hodinách ČJ naučí, má praktické využití, protože zájem projevují utilitaristický.

Žáci tohoto věku však ještě většinou nejsou schopni důsledného vidění širších souvislostí systémových. Z toho plyne potřeba pevného vnějšího rámce hodiny, přesného vymezení hierarchie probíraných jevů: např. jazykovou výuku je vhodné zahájit rozdělením jazykovědných disciplín a zařazením učiva ke každé z nich dříve, než začneme jednotlivé pasáže probírat (a již probrané zařadíme zpětně). Stále ještě kontrolujeme zápisy v sešitech, píšeme důsledně (a přehledně) na tabuli důležité údaje a postupně své svěřence navykáme na samostatnost ve studiu, zápiscích a v přípravě.

3. etapa: nad 15 let

Odpovídá věku s rozvíjejícím se logickým myšlením, už mají vyspělé abstraktní myšlení. Období vyhraňování specifických zájmů a krystalizace vztahů k jednotlivým vědním oborům. Žáci mají smysl pro široká zobecnění, uplatňují své vlastní názory a chtějí o nich diskutovat. Vyžadují důkazy a zajímají se o věci zcela nové, neradi se vracejí k věcem, o kterých se dovídali dříve – jedna z příčin nezájmu žáků 3. stupně o jazykové vyučování. Mají odpor k mechanickému osvojování, nejeví zájem o mnemotechnické pomůcky. O předměty, které "nebudou potřebovat", jeví menší zájem.
Zajímavý je vztah žáků tohoto věku k jazyku. Mají smysl pro diferenciaci vyjadřování, pro jeho odstíněnost stylovou a emocionální, mají smysl pro nadsázku, neobvyklost, humor, ironii - obratně k tomu jazykových prostředků využívají (druhé období hry se slovy).

Užívají různá úsloví. Typické jsou hlášky vkládající se do kontextu, s nímž nikterak nesouvisejí. 

Je třeba si uvědomit, že opakování učiva na téže úrovni vzbuzuje v žácích právem dojem primitivismu, dojem zbytečnosti, "protože to všechno už slyšeli". Učitel může žáky tohoto věku získat nejvíce kvalitou podávaných informací. V této etapě by se měly posílit obecné výklady o jazyku – o vzniku jazyka, o jeho funkcích, o vývoji jazyka, o vývojových tendencích, o jazykové kultuře - ne teoreticky, ale prostřednictvím konkrétní práce s textem.

16 let – náročnější problémová výuka, protože tento věk patrně nejvýrazněji inklinuje k přirozeným negativistickým reakcím, můžeme se pokusit o aktivizaci třídy záměrně inscenovanými didaktickými situacemi, v nichž prezentujeme sporný jev jako jednoznačný a využijeme očekávané polemiky k diskusi. Je třeba dát pozor na častou frustraci chlapců, kteří nejsou v tomto věku svým vrstevnicím atraktivními partnery. Oboje pohlaví zvlášť citlivě reaguje na ironizování, neřku-li zesměšňování učitelem.

17 let – věk přelomový. Zejména během třetího roku čtyřletého středoškolského cyklu se dostane dospívajícím řady podstatných životních zkušeností všeho druhu. Utvářejí se leckdy až překvapivě pevné partnerské vztahy, budují se postoje filozofické, světonázorové, studenti začínají samostatně cestovat a opravdu samostatně přemýšlet. Roste i zodpovědnost za vlastní život a jeho další průběh. Dosud převažující analytické vnímání obohacujeme o pohled syntetický.

18 let – dospělí de jure, nikoli však de facto. Po stránce studijní nic nebrání tomu, abychom zkusili - zejména na gymnáziích - systém výuky, který se již poněkud blíží studiu vysokoškolskému jak formou, tak obsahem (experimentální zavedení zkušebních období, semináře, náročné rešeršní úkoly, důraz na naprostou odbornou korektnost práce a její podložení odbornými prameny atd.

Pojďme se podívat na to, jak se uplatňuje zásada zřetele k věkovým zvláštnostem žáků v učebnici Čeština pro učně.

Jeden z kritiků učebnice Český jazyk pro učně si dal tu práci a spočetl, že asi v každé třetí lekci se nějakým způsobem jako téma objevuje sex. To je sice pravda, ale za vše hovoří slova učitelky s desetiletou praxí na SOU, která říká: "Stalo se mi poprvé, že učni tu knihu otevřeli s chutí." Jistě že je celá řada témat zaujala: Šla byste se mnou zítra do kina? (Jak se mluví při seznámení.) Ať mi dá pokoj! (Jak se rozcházíme, jak slušně i rozhodně odmítat. Svět před narozením (Debata o těhotenství a potratu.). Kdo rychle dává, dvakrát dává? (Jak odmítnout intimní naléhání). Ztratila sa láska, bola to vraj krádež (Diskuse o chování chlapců k dívkám a naopak). Ta pravá s tím pravým (diskuse o výběru partnera, příprava svatby). Neměla byste zájem zajít se mnou někam na koktajl? (Jak se umlouvá schůzka).

Samozřejmě, že učni okamžitě najdou obrázek dívky s masážním krémem na prsa - smyslem bylo ukázat, že nás podvádí reklama a útočí na citlivá místa.