Speciální didaktické zásady

V předchozí podkapitole jste se seznámili se zásadami obecně platnými ve všech vyučovacích předmětech. Podívejme se teď společně na ty vyučovací zásady, které jsou velmi důležité speciálně při vyučování českému jazyku.

Zásada lingvistického přístupu

Tato didaktická zásada vyžaduje přesné výklady a lingvisticky správné zdůvodňování jazykových jevů. Neměli bychom užívat primitivních výkladů a zdůvodňování.

Tato zásada může být porušována

• nepřesným odůvodňováním jazykových jevů,
• částečným nebo nepřesným výkladem jazykových jevů,
• nesprávným užíváním termínů,
• užíváním výrazů nebo termínů, které žáci neznají.

Porušením této zásady je např. vysvětlení učitele, že ve slově brzičko píšeme -i a ve slově mlít píšeme -í, protože to jsou výjimky. Na 1. stupni ZŠ se uvádí, že to jsou slova k zapamatování, od primy víceletého gymnázia pak můžeme vysvětlit příponová -i, -í na základě analogie:

mlít jako třít, dřít, umřít                       brzičko   jako kratičko.

Zásadu můžeme porušit lingvisticky nesprávným komentářem ke značkovému záznamu hláskové a slabičné stavby slov.

místo                                                  město

xoxxo                                                xxoxxo

Chybný komentář:   "Město má o kolečko víc."

Správný komentář: "Slovo město má o souhlásku víc než slovo místo".

Také při zdůvodnění jevu pravopisu syntaktického lze porušit zásadu lingvistického přístupu.

         Ženy a muži tančili.

Chybný komentář: "V mluvnici mají muži přednost před ženami."

Správný komentář: "Je-li aspoň jeden výraz v několikanásobném podmětu rodu mužského životného, napíšeme v příčestí minulém -i.

Žáci budou nesprávně považovat v učivu o příbuznosti slov za příbuzná slova hlava a lebka, bude-li učitel nebo učebnice zdůrazňovat pouze významový znak příbuznosti slov. Příbuzná slova musí splňovat dva znaky:

• znak sémantický    (významy slov spolu souvisejí),
• znak morfematický (společný kořen).

Zásada lingvistického přístupu bývá porušována ztotožňováním skutečnosti jazykové a mimojazykové. Zamyslete se nad tím, zda je správně položena otázka "Má kočička tři slabiky?".

 Odpověď se dozvíte níže.

Mluvnická kategorie čísla vyjadřuje primárně protiklad jedinečnosti a mnohosti.

Podstatné jméno lid označuje tvarem čísla jednotného soubor počitatelných jednotlivin téhož druhu (i když označuje třeba 6 miliard jednotlivců, je v čísle jednotném). Formálním prostředkem vyjádření mluvnické kategorie čísla je shoda. Mluvnickou kategorii čísla lze tedy poznat shodou atributivní -

ten lid nebo shodou predikativní - lid je. Shoda atributivní je méně vhodná, protože tvarem ukazovacího zájmena ta ukazujeme jak na podstatná jména v jednotném čísle - v rodě ženském, tak na podstatná jména v množném čísle - v rodě středním (ta dívka - ta města). Proto je vhodnější shoda predikativní - s tvary slovesa být v přítomném čase. (dívka je - města jsou, ústa jsou).

Animace naznačuje postup při zařazování podstatných jmen pomnožných či hromadných k mluvnickému číslu.

Porušením zásady lingvistického přístupu je formulace, že "kalhoty jsou v čísle pomnožném". Kromě chybného ztotožnění jazykové a mimojazykové skutečnosti je chybné i vyjádření "číslo pomnožné". V současné češtině vyjadřují jména pouze číslo jednotné a množné.

Podstatná jména pomnožná jsou ta, která vyjadřují pouze číslo množné.

S porušením zásady lingvistického přístupu užitím nesprávného termínu se můžeme setkat např. ve vyučování skladbě.

Tabule:    Slunce se vyhouplo na oblohu a začalo hřát."

Chybně užitý termín v otázce: "Jaká věta je na tabuli?"

Správný termín: Jaký větný celek je na tabuli?

Termín větný celek je významem nadřazený termínům souvětí a věta jednoduchá.

Zásada integrity jazykového vyučování

Tato didaktická zásada je požadavkem, aby byly propojeny jednotlivé složky vyučování českému jazyku - složka jazyková (mluvnická a lexikální), složka slohová/komunikativní i složka literární. Vyučujeme-li určitým gramatickým vědomostem, měli bychom mít na mysli, jak tyto gramatické poznatky zdokonalí žákovy komunikační schopnosti. Na konci jazykových lekcí v učebnicích bývají z tohoto důvodu zařazena cvičení stylistická.

Měli bychom vést žáky k tomu, aby si uvědomili i smysl znalosti gramatických poznatků, např. že by neměli oslabit naléhavost své žádosti nízkou pravopisnou a gramatickou úrovní dopisu.

Cílem učiva o synonymech nesmí být to, aby žák uměl k danému slovu vyjmenovat řadu synonym, ale aby si z této řady dokázal vybrat do konkrétního textu takové synonymum, které je vhodné z hlediska komunikačního záměru - funkce textu, adresáta, formy a celkového komunikačního pozadí textu.

V některých novějších učebnicích českého jazyka proto není oddělena složka jazyková od složky slohové/ komunikativní.

Ten aspekt předmětu český jazyk, který je zaměřen na rozvíjení jazykových dovedností (zacházení s jazykovým materiálem), se označuje termínem jazyková výchova, aspekt orientovaný na rozvíjení komunikačních dovedností se označuje termínem komunikativní výchova. I když je užitečné tyto pojmy rozlišovat, didaktická zásada integrity znamená pěstování jazykových dovedností na jasných, konkrétních komunikačních situacích.

Podívejte se, jak je tato zásada realizována v následující hodině s využitím interaktivní tabule.