Učitelé patří mezi tzv. pomáhající profese. Abychom mohli někomu pomáhat, musíme s ním nejdříve mluvit. Podáváme pomocnou ruku žákům, ale i dalším osobám, které se na nás obracejí s důvěrou v naši odbornost a profesionalitu. Škola tak funguje jako složitý komunikační uzel, v němž dochází k interakci mezi všemi, kdo nabízejí či hledají pomoc na cestě za vzděláním a výchovou.

  • Učitel – žák: učitel se ptá, žák odpovídá, diskutuje, vyvozuje. Je důležité, aby v tomto směru učitel uměl položit ty správné otázky, tedy otázky uzavřené i otevřené, zahrnující kvalitativně různé stupně kognitivní náročnosti[KS1] [RP2] . Učitel vysvětluje, nabízí témata a problémy k řešení, koriguje směr, jímž se žáci při práci ubírají. A konečně učitel svým vlastním jazykovým projevem slouží jako model řečového jednání.
  •  Žák – učitel: žák registruje problém a hledá způsob, jak ho vyřešit. Při tom využívá dopomoci učitele. Je třeba si uvědomit, že při rozhodování žáků, zda se mají nebo nemají (mohou či nemohou) na něco zeptat, hraje roli spousta (většinou mimojazykových) faktorů. Jinými slovy, nestačí, že učitel slovně vybízí žáky k otázkám. Význam má i jeho postoj, celkový vzhled a výraz, typická reakce na otázku atd. Pokud je např. typickou reakcí na žákův dotaz kriticky pozdvižené obočí a věta: „To už máš vědět!“, žáci brzy ztratí odvahu na cokoli se zeptat;
  •  Žák – žák: čím bohatší je komunikace mezi žáky navzájem, jejich společné učení, tím větší je šance, že dojde k odhalení souvislostí, k vyjádření odlišných postojů, názorů, stanovisek, a nakonec ke vzájemné shodě na řešení. Pouze ve třídách, kde je tento komunikační směr akcentován, dochází ke skutečné integraci žáků, k jejich vzájemnému duševnímu kontaktu;
  • Učitel – rodič: Základem pro spolupráci rodiny a školy je narovnaný, partnerský vztah mezi učiteli a rodiči. Rodiče i učitelé mají přitom společný cíl: všestranný rozvoj dítěte. I rodiče potřebují v otázkách vzdělávání svých dětí poučeného, profesionálního průvodce, vybaveného poznatky z oborů psychologie, pedagogiky, obecné i oborové didaktiky. Dokáže-li učitel přesvědčit rodiče o svých pedagogických a odborných kvalitách, získá velmi významnou podporu pro práci se žáky.
  • Učitel – učitel: žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Slovní spojení „pedagogický sbor“ v sobě skrývá důležitý význam – kvalita kolektivu je vždy vyšší než souhrn kvalit jednotlivců. A zde vidíme specifickou roli češtinářů. Stávají se propojovacími komunikačními články celého pedagogického sboru, garanty komunikace, neboť komunikace je základem výuky češtiny i všech ostatních vzdělávacích oblastí a předmětů.