KFI/DPS2E - Diplomový seminář 2 - šablona
Abschnittsübersicht
-
ESF II - projekt Západočeské univerzity v Plzni
registrační číslo CZ.02.2.69/0.0/0.0/18_056/0013239
Diplomový seminář 2
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons 4.0 ve variantě BY-SA
Vážení kolegové,
vítejte v kurzu věnovaném schopnosti ústně prezentovat své výzkumné téma před širším publikem, schopnosti argumentovat, vést debatu a být tak schopen úspěšně obhájit svou diplomovou práci.
-
Student si na základě soustavné práce na diplomovém tématu připraví podle stanovených kritérií prezentaci, kterou představí před svými kolegy a obhájí před přítomnými vyučujícími.
Vyzkouší si tak, jak své téma prezentovat a přípraví se tak na obhajobu své diplomové práce, která proběhne při státních závěrečných zkouškách.
První část těchto skript (téma 1 - 8) vychází z revidované verze kompendia PhDr. Ivana Kouteckého, CSc o rétorice.
-
Rétorika patří k nejstarším naukám, byla pěstována už ve starověku. Ve středověku dokonce patřila spolu s gramatikou a logikou do tzv. trivia, které bylo základním pilířem univerzitní vzdělanosti. V novověku v důsledku přesunu důrazu od formální stránky vzdělání k jeho konkrétnímu obsahu význam rétoriky poklesl. Až v posledních desetiletích či spíše letech začala být rétorice věnována opět významnější pozornost. Souvisí to se znovuobjevením faktu, že pro efektivní užívání jazyka v mezilidské komunikaci je významný nejen obsah sdělení, ale také způsob, kterým se takové sdělení uskutečňuje. Současná rétorika (někteří autoři používají termín moderní rétorika) se ovšem od tradiční rétoriky v mnohém odlišuje, i když mnohé tradiční přístupy ctí.
-
Případy, kdy jsme nuceni neprodleně a zcela bez přípravy pronést delší řeč, jsou naštěstí vzácné. Dobře v nich obstojí málokdo, dokonce mnohdy ani ti, kteří mají s přednášením projevů dostatečnou zkušenost. Pečlivá příprava projevu je proto první a základní podmínkou úspěchu. Připravujeme-li si řečnické vystoupení, stojíme před otázkou, zda postačuje připravit si na papír jen základní osnovu či heslovitě formulované základní myšlenky, nebo zda je vhodnější připravit si doslovný text. Odpověď není jednoznačná, záleží na naší dosavadní řečnické zkušenosti a také na tom, jak je pro nás obsah řeči z faktografického hlediska náročný. Zvláště začátečníci stojí často před zdánlivě neřešitelným dilematem: napsat si text doslova a vypadat při proslovu tak, že bez papíru jsme zcela nemohoucí, nebo si napsat jen body a riskovat, že při řečnickém výkonu budeme mluvit nejistě a neobratně.
-
Při přípravě obsahu projevu musíme mít jasnou odpověď na následující otázky: proč, ke komu, kde, kdy a jak dlouho.
-
Není pravda, že v projevu je nejdůležitější obsah a forma je jen podružná. Uvedli jsme již, že při osobním styku záleží především na signálech těla a práci s hlasem, tedy na vnější formě komunikace. Proto je příprava formy projevu velmi podstatná.
Základní parametry dobré formy projevu jsou působivost, přehlednost, srozumitelnost a v některých případech i logičnost.
-
Základní principy, jak dobře přednést projev, byly už uvedeny v úvodu k rétorice, některé byly zmíněny při úvahách o přípravě projevu. Přesto stojí za to uvést ještě některá další praktická doporučení.
-
Ústní projev se od písemného výrazně liší zejména proto, že posluchač nemá celý náš projev před sebou, a proto se nemůže vracet k jednotlivým pasážím jako v textu. Unikne-li posluchači něco podstatného, ztrácí pro něj prezentace smysl. Pro mluvčího to znamená, že na rovině stylistické proto volíme kratší věty, srozumitelnější a jednodušší jazykové prostředky. S ohledem na posluchače je možné také volit volnější styl vyjadřování (který by nebyl přijatelný v písemném projevu). Neznamená to ovšem, že bychom měli sklouznout k hovorovému jazyku. Na rovině výkladové je důležité zejména dostatečným způsobem zdůrazňovat podstatné informace a průběžně opakovat hlavní sdělení.
-
Ač se to může zdát jako formalita, nesmí řečník zapomenout vhodně oslovit posluchače, Mluvený projev je vždy již o obousměrném vztahu řečníka a posluchačů. Řečník na ně nesmí zapomínat, musí si být vědom, že si svůj projev neříká sám pro sebe, ale že mu jde především o to předat své téma posluchačům.
-
Téma plynule navazuje na předchozí rozebírání rétorické stránky projevu. Ta může být sice používána, jak bylo ukázáno, v kladném slova smyslu, stává se ale také, že je zneužívána (jak lze sledovat především ve společensko-politickém diskurzu). Problém je demonstrován na tzv. argumentačních faulech, které vždy vysvětlujeme nejdříve obecně a poté k nim doplňujeme příklady. Právě argumentační fauly v univerzitním prostředí (ve výuce, na konferencích) mohou vést k neproduktivnímu vedení debaty. Naučit se je včas rozeznávat a odlišovat od skutečných kritických podnětů by mělo napomoci tomuto negativnímu jevu zamezit.