Diktáty

Diktáty se dělívají zejména podle obsahu a podle způsobu provádění. Obsahové dělení je
nadřazeno.
Podle formy:
Jednotlivá slova nebo slovní spojení – výhoda je, že jev je koncentrován na minimální rozsah. Takové diktáty bývají krátké. Výběr jednotlivých slov a jejich spojení se řídí podle sledovaného pravopisného jevu. Může být v souboru jen jeden nebo jich je několik. Je však třeba pamatovat na to, aby v diktátu nebyly homofony, protože bez kontextu lze podle diktátu napsat slyšené slovo jako výr i vír apod.

Jednotlivé věty – ve srovnání s uceleným textem v nich lze seskupit více pravopisných jevů, i když mohou být vybírány kvůli jednomu, který převažuje. Pro žáky jsou náročnější než text, protože svou mysl přesouvají vždy k novému obsahu. Při volbě vět přihlížíme k přiměřenosti a reálnosti obsahu. Nikdy nediktujeme uměle vykonstruované věty sestavené jen proto, aby v nich bylo nakupeno co nejvíce pravopisných jevů. Takové věty jsou zpravidla nepravdivé, neživotné, jsou to jazykové podivnosti vegetující jen ve školním prostředí. Vzbuzují nevážnost k jazykovému vyučování.

Souvislý text – je pro diktát nejvhodnější, je výrazem přirozeného projevu.

Podle způsobu provádění:
Diktát s přípravou – příprava může spočívat v přečtení textu žáky (příprava zraková Lze zadat k přečtení i jako domácí přípravu. Sluchovou přípravou je přečetní textu učitelem s případným upozorněním na pravopisné jevy. Diktáty právě tohoto druhu jsou pro 1. stupeň vhodné.
Diktáty s přípravou fungují na principu zájmu, který učivo těsně před diktátem u žáků vyvolává. Toto posílení nejen zájmu, ale také vůle dává šanci slabším žákům na úspěch a získání sebevědomí. Celá příprava je založena na opakování jednotlivých pouček, uvedení praktických příkladů, které by se mohly v diktátu vyskytovat, nebo se dokonce v diktátu vyskytují. Všechny tyto informace se mohou zaznamenávat např. na tabuli, aby žáci využili i zrakovou paměť. Poté při samotném psaní daného textu jsou ovšem tyto příklady a informace již zakryty.
Diktát bez přípravy – jsou ve školní praxi častější. Žáci poznávají text až v okamžiku diktování.

Podle obsahu:
Speciální – nacvičují jistý jev, jsou krátké, častější, složené většinou z jednoduchých vět.
Souhrnné – obsahují různé druhy jevů, jsou delší, tvoří je spíše souvislé texty.

Z hlediska funkce:
Cvičné – tyto diktáty patří ve vyučovacím procesu do etapy opakování. Cvičný diktát je možno zařadit kdykoliv v průběhu nácviku buď celý, nebo jen jeho část, nejlépe s drobnými obměnami a s opakovaným zařazováním obtížných jevů. Lépe se tak fixuje pravopis.
Kontrolní neboli zkušební diktáty se ve vyučovacím procesu řadí do etapy hodnocení.
Oba typy mají v českém jazyce své nezastupitelné místo.

Další typy diktátů:
Diktát volný – při tomto diktátu žáci po přečtení věty provádějí různé obměny. Jde tedy současně o výcvik v pohotovosti vyjadřování a o výcvik schopnosti zapamatovat si delší celky. Má velký význam pro sloh.
Diktát tvůrčí – je také významný pro sloh, rozvíjí schopnost samostatného tvoření vět na diktovaná slova.
Výběrový diktát – jeho podstatou je samostatný výběr slov nebo slovních spojení s určitým pravopisným jevem z diktovaného textu.
Učitel čte tedy žákům celý text, ale diktuje pro psaní jen jeho určité části. Výhodou této formy je, že žáci znají celý obsah, a tedy i kontext jednotlivých částí a zároveň se může jednat o obsáhlejší cvičení s více zhuštěnými pravopisnými jevy. Nevýhodou je pak, že žákům chybí souvislost při následné kontrole toho, co napsali.
Autodiktát – jedná se o diktát, který je veden na základě vlastní paměti. Žáci se například naučí básničku nebo krátký úryvek z textu. Takto naučený text se následně snaží přepsat do sešitu. Tato forma je velmi náročná.
Na prvním stupni může jít o mnohem jednodušší formu na základě obrázku. Žák si obrázek prohlédne, v duchu si ho pojmenuje a následně jeho název sám napíše.
Většinou jsou však tyto typy diktátu pro 1. stupeň náročné. Lze jich využít jako diktátůvcvičných. Učitel se musí rozhodnout vzhledem k celkové úrovni třídy, může-li si dovolitvzařadit některý z těchto typů (pochopitelně v jednoduché formě, popřípadě pouze v rámcivskupinové práce, tedy diferencovaně). Může při nich odhalit i míru pružných operací u jednotlivých žáků