Diktáty

Diktát je specifická forma pravopisného výcviku. V běžně užívané podobě má funkci
především kontrolní. Teprve následná práce s nadiktovaným textem slouží nácviku.
Na výsledek diktátu má vliv už výběr textu. Nemá být přesycován pravopisnými jevy
(zejména ne okrajovými). Jeho rozsah musí odpovídat věku žáků. Celkově lze říci, že čím
více jevů diktát obsahuje, tím by měl být kratší.

Ve 2. ročníku by měl být složen asi z dvaceti, ve třetím ze třiceti a ve čtvrtém ze čtyřiceti až padesáti slov. Při diktátu musíme počítat s únavou žáků, která vede k ochabnutí pozornosti, a tím k možnosti častějšího chybování.

Diktát nemá být také něčím výjimečným, nemá vyvolávat atmosféru nervozity a strachu.
Učitel ve svém rozhodnutí použít tuto formu cvičení musí brát ohled na celkovou úroveň
třídy. V rámci diktátu, stejně jako u jiných cvičení, by se mělo postupovat od základních
pravopisných znalostí a dovedností, až k těm složitějším.

Není vhodné, aby žáci prostřednictvím diktátu byli zkoušeni z pravopisných jevů, které před tím nebyly dostatečně procvičeny. Stejně tak by to také mělo být s obtížností a úrovní diktovaných textů.

Diktát by měl být pro žáky přijatelný jak po stránce jazykové, tak obsahové. Učitel by měl také přihlédnout k tempu psaní žáků a v případě nutnosti diktovaný úsek zkrátit tak, aby byl
pro žáky snesitelný. Jako jinde, i u diktátu platí, že důležitější je probrat raději méně, ale
důkladně a pozorně se věnovat uvědomělému odůvodňování. Tím prospějeme jak bystrým
žákům, kteří si svoje znalosti pevně ukotví, tak slabším žákům, kterým spěch, vysoké tempo
a příliš pravopisných jevů rozhodně neprospívá.