Obr. 1 - Ilustrativní obrázek, zdroj vlastní, autor: Jan Krotký

Problémové vyučování

Metoda problémová a  heuristická

Problémová metoda je založena na řešení problémových úloh žáky nebo ve spolupráci několika žáků. Podstatou problémové metody je (volně dle Zormanové, 2014, s. 154) "vedení žáků k tomu, aby samostatně nebo s dopomocí učitele získali nové poznatky a dovednosti vlastní myšlenkovou (heuristickou, objevitelskou) činností. Podstatou této metody je postavení žáků před problém (problémovou úlohu), kterou nemohou vyřešit jen s využitím dosavadních znalostí, ale je zapotřebí intenzivní myšlenkové činnosti a objevování nových informací a faktů potřebných k vyřešení problémového úkolu."

Typologie problémových úkolů:

Problémové úlohy lze zaměřit na:

  1. objevování specifických vztahů,

  2. rozhodování se mezi několika systémy vztahů,

  3. na konstrukci nástroje, postupu pro řešení úkolu.

Problémové úlohy s problémem v oblasti cíle úkonu mají zejména teoretický charakter. Cílem těchto úkolů je odhalit podstatu zkoumaného jevu a získat nové vědomosti, které jsou nutné pro vysvětlení zkoumaného jevu. (Zormanová, 2014, s. 155) 

Příklad: fyzikální demonstrační pokusy vedoucí k pochopení fyzikálních zákonů.

Problémové úlohy s problémem v oblasti způsobu úkonu mají především logický charakter a vedou k rozvoji a fixaci vědomostí a  logických dovedností. Převážně se jedná o úlohy a logické myšlenkové operace, lehce aplikovatelné v obdobných situacích.

Příklad: fyzikální nebo matematické početní úlohy nebo úlohy na ověření správnosti měření, sestrojení apod.

Problémové úlohy s problémem v oblasti podmínek úkolu se vytvářejí při osvojování a rozvoji dovedností.

Příklad: úlohy na měření s přístroji, s nimiž pracujeme poprvé. Je tedy nutné najít a vybrat takový postup, který zajistí efektivní řešení - měření daných veličin a tím i efektivní řešení zadaných úloh.

 

Zásady tvorby problémové úlohy

  1. úloha vychází z dosavadních vědomostí a dovedností žáků,

  2. je přiměřená věku, dovednostem a  schopnostem žáků,

  3. má problémový, objevný obsah, který vede ke konstruování nového poznatku nebo dovednosti,

  4. má žáky zaujmout a motivovat k poznávání,

  5. vychází z činnosti žáků s dílčí a pouze návodnou korekcí od učitele,

  6. vždy respektuje vytyčený cíl a směřuje k němu,

  7. nejčastěji začíná slovy PROČ...., NAVRHNI...., VYTVOŘ.....,SROVNEJ A DOLOŽ..., JAK BYS VYSVĚTLIL..., DOKAŽ..., CO JE PŘÍČINOU....,JAKÝ JE ZÁKLADNÍ ROZDÍL......, JAK SOUVISÍ....., JAK LZE POUŽÍT.......atd...,

  8. zachovává logickou posloupnost kroků, viz fáze řešení problémových úloh.

 

Fáze řešení problémových úloh dle Maňáka a Švece, 2003, s. 116-117: 

Jako efektivní postup řešení se dle Maňáka a Švece jeví následující postup žáků v níže uváděných krocích:

  1. Identifikace, nalezení  problému - odhalení a pojmenování problému.

  2. Analýza problémové situace - proniknutí do struktury problému, určení proměnných, vymezení, co známe, co je třeba zjistit, dohledat, spočítat, naměřit a jak.

  3. Vytváření hypotéz, domněnek - strukturace návrhů pro různá řešení, jakési hledání klíče problémové situace. Právě fáze vytváření hypotéz (předpokladů, odhadů, typů, návrhů postupů) odlišuje problémové a heuristické úlohy od úloh algoritmických s předem daným, jasným a neměnným postupem.

  4. Verifikace (ověřování) hypotéz a vlastní řešení problémové úlohy - jsme ve fázi, kdy jsme si navrhli postup nebo několik postupů řešení, které budeme nyní realizovat a ověřovat. Pro výuku je klíčové poznání, že chyba (chybná hypotéza) postup řešení neukončuje, není projevem žákovi neschopnosti, ale směřuje žáka na správnou cestu, k novým přesnějším postupům.

  5. Návrat k dřívějším fázím při neúspěchu řešení.

  6. Výběr nejvhodnějšího řešení, jeho ověření a formulace závěru, odpovědi.

 

Obdobné vymezení fází řešení problémové úlohy popisují Kožuchová a Zormanová (in Zormanová, 2014, s. 155)

  1. Definice problému a jeho vymezení - odpověď na otázku "v čem je problém", co je třeba řešit, že před ním stojí neznámá vědomost či dovednost.

  2. Naznačení ideálního řešení - žák si zde stanoví, čeho chce dosáhnout.

  3. Sběr informací a poznatků o problému - dohledání a identifikace chybějících informací, žák si uvědomuje své dosavadní znalosti, vztahy mezi jednotlivými fakty a jevy a jejich souvislosti.

  4. Návrhy různých alternativ řešení - nejcennější fáze řešení problému v oblasti podávání návrhů na řešení úkolu, vyslovování předpokladů výsledků, samostatné uvažování a komparace stávajících poznatků s odhady, náměty a alternativami řešení.

  5. Zhodnocení návrhů - ověření navržených řešení, odpověď na otázku, co jsme vyřešili, spočítali, naměřili, našli...

  6. Realizace návrhu -  zda jsme splnili stanovený cíl, zda řešení odpovídá zadání a zda není třeba vrátit se k předchozím krokům a aktualizovat je.

  7. Hodnocení a systematizace získaných poznatků  a dovedností - zařazení nových poznatků do systému již zažitých znalostí a dovedností, vyvození nových souvislostí, pravidel a pouček.

 

Přehledný a dobře zapamatovatelný postup při řešení problému sestavili J.D. Bransdorf a  B.S. Stein (in Maňák, Švec, 2003, s. 118) pod názvem IDEAL:

I = identifikace problému a možností jeho řešení

D = definice cílů

E = explorace, použití možných strategií

A = anticipace, použití možných strategií, výsledků a činností

L = logické zhodnocení výsledků jako výzva pro další učení (look back and learn)

 

Literatura ke studijnímu článku:

ČÁBALOVÁ, D. Pedagogika, Praha: Grada, 2011. 272 s. ISBN 978-80-247-2993-0.

FISHER, R. Učíme děti myslet a učit se. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. 172 s. ISBN 80-7178-966-6.

LOKŠA, J., LOKŠOVÁ, I. Tvořivé vyučování.  Praha: Grada, 2003. 208 s. ISBN 80-247-0374-2.

MAŇÁK, J., ŠVEC, V.  Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5.

PASCH, M. et al. Od vzdělávacího programu k vyučovací metodě. Praha: Portál, 1998. 424s. ISBN 80-7178-127-4.

VALIŠOVÁ, A. a kol.  Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2007. 402 s. ISBN 80-2471-734-4.

ZORMANOVÁ, L. Obecná didaktika. Praha:Grada, 2014. 240s. ISBN 978-80-247-4590-9.

Naposledy změněno: neděle, 12. července 2015, 06.03