Příprava učitele na vyučovací hodinu. Reflexe a evaluace výuky

Reflexe je posledním a mnohdy nejobtížnějším didaktickým krokem v realizaci výuky.  

Reflexi můžeme chápat jako záměrný a rámcově předem promyšlený interaktivní proces, při kterém dochází u jedince k rekapitulaci klíčových momentů v jeho chování a prožívání ve vztahu k cílům výuky. Účelem je, aby jedinec získal vhled do osvojování učiva (naplňování očekávaných výstupů).  

Uvedená definice nahlíží na reflexi jako na záměrný, předem promyšlený a řízený proces, v němž jedinec získává potřebný vhled o svém rozvoji kompetenčního chování. 

Základem úspěšně vedené reflexe je vhodná formulace otázek. Učitel klade otázky, které se vztahují k zaměření edukačních strategií  nebo ke stanoveným cílům výukového bloku. Rozhodně je žádoucí vyvarovat se otázek, na něž žáci odpovídají jen „ano“ nebo „ne.“ Přínosnější pro zvyšování kompetenčního chování žáků  jsou otázky otevřeného typu: Co jste si na základě realizované výuky uvědomili? Jak hodnotíte spolupráci ve skupině? Jakým způsobem jste se snažili ve skupině prosadit? U žáků 2. stupně základní školy  je dále potřeba volit otázky, na které je možné konkrétně odpovídat, je vhodné se vyvarovat užívání různých abstraktních pojmů z oblasti daného vzdělávacího oboru. 

Za inspirující způsob kladení otázek v rámci systematické a řízené reflexe lze považovat postup jež je využíván R. Greenawaem (in E. Reitmayerová, V. Broumová, 2007) s označením „FFFF“ – Facts – Feelings – Findings – Futures. Do češtiny se nejčastěji tento postup překládá „PPPP“: Průběh – Pocity – Poznatky – Příležitosti. Význam uvedeného postupu spočívá v tom, že učitel pokládá čtyři okruhy otázek, které následují jeden po druhém a ukotvují postupně zážitky žáků. Jednotlivé složky tohoto postupu můžeme charakterizovat následujícím způsobem:

Průběh slouží k formulování toho, co se skutečně stalo; k prostému popisu dění. Otázky jsou cílené na konkrétní události, jejich popis, detaily, např.: Jak byste zrekapitulovali průběh celé výuky? Které okamžiky považujte v osvojování učiva za důležité? Popište průběh výuky z pohledu nezávislého pozorovatele…apod.

Pocity a dojmy jsou důležitým psychickým stavem vztahujícím se k prožitku z proběhnuvší výuky. Otázky jsou nejčastěji zaměřeny na emoční reakce, emoční stavy a dojmy, např. Vyjmenujte a charakterizujte nejsilnější  pocity, které jste zažívali. Myslíte si, že jste prožívali obdobné pocity jako ostatní? Ve kterém okamžiku jste prožívali pocity radosti a euforie, a ve kterém naopak pocity zklamání? Co bylo spouštěčem vašich emocí, ať už pozitivních či negativních? Jak se měnily vaše pocity v průběhu výuky? Pocity, které jste prožívali, jsou charakteristické pro vaší osobu nebo byly výjimečné? apod. 

Poznatky jsou vyvozovány žáky na základě  hledání souvislostí mezi jednotlivými prožitky. Otázky odkrývají zjištění, která z toho plynou, např. Zobecněte, co bylo ve tvorbě postupu  řešení učební úlohy zásadní. Jaká pravidla komunikace ve skupinově kooperativní výuce byla respektována a která naopak porušována? Naformulujte desatero zásad  vztahující se k probíranému učivu. 

Příležitosti se vztahují k souvislostem spojeným s budoucím chováním v podobných situacích, do kterých se jedinci mohou dostat. Otázky se orientují na možnosti využití získaných zkušeností, např. Jaké vědomosti a dovednosti jste získali ve výuce? Co ze získaných zkušeností můžete využít v běžném životě? Jaké překážky vám v životě budou bránit v tom, abyste nově získané zkušenosti mohli využít v běžných životních situacích? Které z poznatků vztahující se k výuce byly pro vás nové a které naopak už běžně využíváte? Co potřebujete ještě pro to, abyste dokázali efektivním způsobem nově získané zkušenosti zakomponovat do běžného života? apod.

Další vodítkem pro směrování výběru otázek může být rámcový postup pro řízení a směrování reflexe, který nabízí J. Švec (2002).  Jeho návod lze shrnout do následujících bodů:

·       Prvně se reflexe týká generálních, tzn. základních, celkových, hlavních dojmů. Např.: Jaká byla pro Vás výuka?  Charakterizujte, popište, přirovnejte nejsilnější dojmy, které z výuky máte? apod.

·       Dále se přistupuje k popisu průběhu aktivity. Např.: Zrekapitulujte průběh celé výuky Jak probíhaly jednotlivé etapy výuky? Popište průběh výuky z pohledu nezávislého pozorovatele… apod.

·       Následně je vhodné reflexi směřovat k emocím účastníků. Např.: Vyjmenujte a charakterizujte nejsilnější  pocity, které jste zažívali. Co bylo spouštěčem vašich emocí, ať už pozitivních či negativních? Jak se měnily vaše pocity v průběhu výuky? apod.

·       Předmětem dalšího kroku reflexe jsou otázky, které se týkají skupinového dění. Např.: Kdo zaujímal ve skupině převážně dominantní a kdo submisivní pozici? Plnila skupina zadání jako jeden tým nebo vznikaly podskupinky? Kdo měl ve skupině nejvíce přínosných nápadů, kdo dokázal myšlenky druhých „dotahovat“ do konce apod.? Bylo těžké se ve skupině prosadit? Zapojovali se do řešení zadaného úkolu všichni? Dodržovala skupina předem stanovená pravidla? apod.

·       Z pohledu edukačního procesu je důležité se při „reflektování“ zaměřit na cíle výukového bloku a význam jednotlivých meotd. Např.: Jaký přínos pro vás výuka měla? Jaké zkušenosti jste z uvedené výuky získali? apod.

·       Reflexe může být ukončena zobecněním získaných zkušeností a diskusí o jejich transferu do běžného života. Např.: Které ze získaných zkušeností můžete využít v běžném životě? Jaké překážky vám v životě budou bránit v tom, abyste nově získané zkušenosti mohli využít v běžných životních situacích? Co potřebujete ještě pro to, abyste dokázali efektivním způsobem nově získané zkušenosti zakomponovat do běžného života? apod.

Uvedený návod postupu, který umožňuje systematické směrování otázek v reflexi, je z obecného hlediska obdobný námi už popsaného modelu R. Greenawae. Postup J. Švece nabízí podrobnější schéma doplněné o složky zachycující první dojmy účastníků z realizované výuky a skupinovou dynamiku, jež se při skupinově-kooperativní výuce odehrává.